Kluci, pamatujete jak jsme počítali, taková ta oblíbená „Co když…“? Všechno vypadalo krásně a když jsem vyslovil kacířskou myšlenku, že bych chtěl, aby to bylo „kdo z koho“, nikdo mne neposlouchal, a pokud přeci, sklidil jsem jen úsměšek. A teď je to tady. 45 minut, který rozhodnou, jestli jsme uspěli nebo ne. Samozřejmě, všichni víme, že předsezónní cíle máme splněny bohatě, ale v našich hlavách je úspěch něco jiného…je nutné si uvědomit, že tato výhra, tento snový postup, může být na delší dobu poslední a určitě je poslední, který zažijeme jako staří Thunderballs.
1 zápas. Už není na co se šetřit. Zápletka je hamletovsky černobílá, žádný neprohrát o tři, ani podobný blbosti. 08:00 22.04.2006 začíná velký finále, postupovej zápas, a my tam musíme jít, hrát (a chytat) nejlíp, jak umíme, a nakopat mutantní FBŠ tak, že budou odcházet se smutkem a pokorou v srdcích, slzami v očích a přesvědčením, že Thunderballs jsou to nejlepší, co potkali za celej rok. Nedají nám nic zadarmo, ani kousek místa, ani jednu šanci, všechno budeme muset tvrdě vybojovat, dobře bránit a nechybovat, ale jsem si jist, že když nastoupíme jako tým, Thunderballs tak, jak je všichni cítíme, každý udělá maximum, jeden pomůže druhému, nebude mít FBŠ ani tu sebemenší šanci zastavit nás v cestě za tím, pro co jsme rok pracovali. Není to v žádném případě neúcta k soupeři, žádnej disrespect, je to jen víra, že štěstí se vždy kloní k lepšímu. A tím lepším jsme my.
A je tady ještě druhá rovina konfrontace. Ta vnitřní. Nejen jim, ale i sobě musíme všechno dokázat. Jistě budu šťastný, když zápas skončí remízou, ale plného uspokojení, takového, jaké poskytne jen naprosté vítězství nedosáhnu. Který velký zápas končí nerozhodně? A tohle je velký zápas, takový, který si nezaslouží nerozhodnost, je to koruna, kterou chci odemknout postupovou bránu.
Byl bych rád, kdyby tak smýšlel každý z nás.
A všichni, aby se zamysleli, podívali se zpět, kdo jsme, kde jsme a co nás tam dostalo. Tam je odpověd na poslední otázku týhle sezonny, tam je napsáno, co teď musíme udělat. Ano, musíme.
Jsme totiĹľ Thunderballs.
PS: Mildo ještě neplakej, na to budeš mít čas v neděli...