Pár slov na úvod

Junioři nastupovali do nové sezóny bez ujasněných cílů. Minulou sezónu se podařilo celkem hladce postoupit, jelikož kvalita zmíněné ligy byla hodně kolísavá, nebo přesněji řečeno neměla často s florbalem skoro nic společného (čímž, ale nechci nijak minulou sezónu zlehčovat, mnoho zápasů nebylo snadných a postup nebyl samozřejmostí). Od nové sezóny se tak čekalo, že se budeme „seznamovat“ s novými týmy a zjišťovat jak jsme na tom v porovnání s mnohem kvalitnější konkurencí než jaká byla minulý rok.
Tým se od minulé sezóny občerstvil - odešli pouze dva hráči a přibylo pět nových a také díky spojení s chlapíky s hromovými gulami se zaprášená vidina mužského týmu řádně vyleštila. Bohužel na soustředění chybělo několik juniorů, což poměrně oslabilo jeho smysl pro tým jako celek (nikoliv však pro jednotlivé hráče). O tom jak jsi budeme stát v nové lize jsme tak (alespo� já) měli jen nejasné představy.
Zatím jsem viděl takřka polovinu našich ligových soupeřů a musím říct, že mě žádný z nich neoslnil. Prakticky ničím. Sice se najdou kvalitní soupeři, ale těch je po málu a navíc nejsou výrazně lepší. Ba naopak, v některých aspektech hry (například v kombinaci v útoku) je můžeme přehrávat. Ukazuje se, že kluci mají sílu jako tým a dokáží zahrát velmi kvalitní florbal.

Něco o zápasech

Hodnocení zápasů bývá většinou velmi ošidné, přesto se o to pokusím. První zápas s Future C byl jako z učebnice Jak darovat soupeři výhru laxním a odevzdaným výkonem. Celý tým jako by čekal, že výhra přijde sama.
Nepřišla. Samozřejmě že se podepsala jistá nesehranost, naprosto zbytečný respekt (což je samozřejmě i má chyba) a nikoliv nakonec již zmíněný přístup k zápasu. Začali jsme hrát až když už bylo pozdě (bohužel již skoro klasická vlastnost Panterů…). V křeči jsme již nebyli schopní proměnit veliký počet šancí, které jsme si vypracovali, či nám je soupeř nabídl. Future nebyl prakticky v žádné herní činnosti lepší. Jen chtěl vyhrát už od začátku, zatímco nám to došlo až v půlce třetí třetiny…
Druhý zápas s Fbš C nemá příliš velký smysl rozebírat. Jestli si Fbš zaslouží za něco pochvalu, tak za to, že nám předvedli naprosto ukázkový příklad trapné hry. Z tohoto zápasu si tak můžeme odnést pouze to, že liga bude naprosto nevyrovnaná a jednotlivé zápasy se budou diametrálně lišit.
Nedávný turnaj na Kotlářce by se dal označit za úspěšný. Z určitého úhlu pohledu. Zápas s Petrovicemi byl celkem vyrovnaný až do stavu 4:2, kdy se soupeř zlomil a my jsme zápas převzali do svých rukou, k čemuž nám pak výrazně pomohla pěti minutová přesilovka (za což vděčíme naší sympatické časoměřičce a zapisovatelce…Díky J !) A Ondra si aspo� zastřílel…
Zápas s Tatranem B byl první zápas, který nás měl opravdu prověřit. Určitě jsme neselhali. Prohráli jsme sice 2:1 a navíc první třetina byla naprosto tragická (a pokud by ráno Tomáše nekousnul radioaktivní pavouk – jinak si to nedokážu vysvětlit – tak jsme po první třetině mohli prohrávat 5:0). Během druhé třetiny jsme se ale zvedli a pomalu začali soupeře přehrávat. Jenže v „rozjezdu“ jsme si strčili pod nohy zbytečnou překážku v podobě pěti minutového vyloučení…Závěrečná třetina opět ukázala, že střelecky potentní jsme pouze proti slabým soupeřům, ale ve vyrovnaném zápase nám dělá velké problémy se prosadit. Po celou třetinu jsme měli převahu, stačilo ji jen přeměnit v góly. Bohužel se z několika důvodů nestalo.

Gigolovo hoře

Po několika trénincích jsem začínal mít pocit, že tento tým má sílu na to, aby bojoval o postup…z této představy jsem bohužel velice rychle vystřízlivěl a získal šílenou kocovinu (a že jsem ní ně celkem zvyklý J).
První věcí je přístup k tréninkům. Základ všeho je docházka na tréninky. Tahle až trapná myšlenka je však mnohým z vás velmi vzdálená. Úterní trénink je sice pozdě, ale většina z vás tento čas na soustředění „schválila“, respektive nebyla proti. Chápu, že to zabere hodně času, ale jednou týdně to přeci není takový problém, navíc ten čas je večer. Pokud mi někdo říká, že se nevyspí, tak tím u mě dosáhne pouze pobaveného úsměvu…
Další problém je nasazení během tréninků. Naprostým vrcholem byl pro mě předchozí čtvrtek. Provedení devadesáti procent cvičení bylo úplně příšerné, soustředění nulové. Skoro každý je odchodil a co se týče kvality nahrávek, tak tu je škoda zmi�ovat. Je velká škoda, že v týmu není tlak na některé posty, jelikož by to několika hráčům (a vím naprosto přesně kterým) velmi prospělo.
Tyto nedostatky se přirozeně promítají do zápasů (vrcholem absurdity byl Boris, který nepřijel na turnaj, jelikož musel na chatu…prostě nechápu). Častokrát chybí nasazení, touha po vítězství, určitého obětování se pro tým. Když jde o to dát gól, tak dokážete vyvinout rychlost, o níž jste ani netušili, že je možné jí dosáhnout a vzápětí, když máte bránit, tak smutně sledujete soupeřovi hráče a říkáte si jak je možné, že jsou najednou o tolik rychlejší než vy. To, že se k vlastní bráně blížíte krokem jaksi nevnímáte…

Pár řádků o hráčích

Tomášové alias míčolapky
První turnaj Cimro, druhý Krocan. Oba podali vynikající výkony. Cimro měl v prvním zápase několik obtížných zákroků při střelách přes hráče a tým držel. Pak bohužel dostal tři naprosto hloupé góly, které by mu mohl vyčítat snad jedině idiot. Druhý zápas si mohl vyčítat asi jen to, že si zapomněl vzít nějakou zajímavou knihu. Krocan při prvním zápase získával jistotu, některé zákroky ještě svědčili o nervozitě, ale přesto odchytal kvalitní zápas. Jak jsem se již zmínil při zápase s Tatranem se Tomáš náramně předvedl (jen doufám, že si toho nikdo z Tatranu nevšiml, aby nám ho nechtěli ukrást…). Skvělý postřeh, dobrý pohyb. Nebylo co vytknout a pouze za co chválit. Oba si za své výkony zaslouží uznání a doufám, že budou pravidelně chodit na tréninky…Navíc třetí kvalitní gólman je na obzoru.

David
Nenápadný bek vyrostl ve všestranného florbalistu. Vyšperkoval střelu, zpřesnil nahrávku, získal přehled a rozvahu. Naučil se nebezpečné kličky (bohužel občas jsou nebezpečné pouze pro náš tým). David má samozřejmě na čem pracovat: často se mu stává, že balon drží zbytečně dlouho, z čehož pak vznikají prekérní situace – to je však bohužel vlastnost, kterou mají snad všichni beci v našem týmu, od mužů až po ženy … Aby to nebyla nějaká choroba …J, zlepšit by určitě také potřeboval přehled o hře a komunikaci s ostatními hráči. V současné době je to náš nejlepší obránce.

Lukáš
Dlouho nechodil kvůli zranění a když jej doléčil, tak se neukazoval na trénincích z neznámého důvodu. Na turnaji předvedl celkem solidní výkon, ale naprosto mu zatím chybí klid v rozehrávce a také má velké problémy při bránění prostoru respektive nahrávky. Další neřestí Lukáše jsou jeho sólové choutky podél mantinelů, při nichž prakticky nikdy neuspěje a tak se je snaží ukojit v průběhu celého zápasu. Co se týče důrazu, tak spolu s Dufinem je naším nejdůraznějším bekem. Chce to začít chodit na tréninky !!! V úterý alespo� jednou za 14 dnů…

DalĂ­k
Dalík hraje už dlouho a na hře je to poznat. Má zkušenosti, které dokáže využít. Ať už je to při bránění, nebo při nebezpečných nábězích z druhé vlny na smrtící střely, které ovšem často spoluhráči nepochopí a poté je z toho přečíslení…Myslím si, že se stále zlepšuje a sám ví na čem má pracovat. Ostatně jsou to podobné věci jako u ostatních beků – rozehrávka, komunikace a u něho asi nejvíce odebírání míčů. Naopak je velmi dobrý ve sbírání soupeřových nahrávek.

Dufino
Musím to říct na rovinu…Jirka mě zatím dosavadními výkony tak trochu zklamal. Minulou sezónu byl jednoznačným vůdcem týmu (párkrát mi i mimoděk vystřelila pravice, když jsem ho viděl hrát) a co dokázal odběhat jako obránce nemělo obdoby. Navíc jeho nahrávky dokázaly zakládat velmi nebezpečné útoky. V této sezóně mi přijde poloviční. Obrana je pořád na vysoké úrovni, ale zmizelo nasazení, buldočí zakousnutí do soupeře a touha vyhrát za každou cenu. �ekl bych, že Jirka zpohodlněl, přitom pokud na sobě zase začne makat, tak bude příští sezónu silným konkurentem pro kluky z áčka. Pokud ne, tak se budu hodně rozmýšlet jestli má smysl, aby hrál v béčku…

Michal
Pro mě asi největší překvapení. První turnaj hrál na beku s velkou rozvahou a bylo znát jak moc mu prospělo soustředění. Byla z něj sice cítit touha po gólech respektive čárkách v zápise (ach ta ješitnost! Že by dárek hromů? J), ale oba zápasy odehrál více než dobře. V útoku se projevila jeho největší slabina – rychlost. Musí zapracovat na startu na balón a na sprintu. Několikrát skončila akce jen kvůli tomu, že zkrátka neměl rychlost. Mezery má také při bránění, kdy často neví kam si to má vlastně stoupnout. Na druhou stranu se z něj rodí velmi šikovný útočník, který dokáže chytře nahrát a pokud na to přijde, tak i nebezpečně vystřelit.

Kuba P.
Zatím velmi stabilní a dobré výkony. Snaží se hrát (jako jeden z mála) přesně to, co po něm chci a na hřišti nechává všechno. Pravý bojovník. Chce to zlepšit techniku hole (zpracování je takové všelijaké) a samozřejmě si zvyknout na úplně odlišné tempo zápasů. Ostatně jako všichni nově příchozí dorostenci. A ta docházka na trénincích…

Jirka
Zatím se hledá, občas podá dobrý výkon (jako proti Tatranu), občas zahraje skoro až zoufale (Petrovice). Snaží se u toho přemýšlet, ale ruce ne vždy stíhají hlavu. Určitě je to dobrý hráč do kombinace a taky dříč, ale chce to ještě přidat. Určitě má navíc.

Vlasta
Čekal jsem víc. Z mrštného, nebezpečného ještěra, je ospalý varan, který občas kousne. Nechal se ukolébat svými výkony a tím, že o něj měly zájem jiné kluby…,,Vlasto, pokud budeš hrát takhle dál, tak tě nebude chtít snad ani Břevnov!!!“ Svoji rychlost využívá zřídka, nahrávky už asi zapomněl…zatím jen ty kličky vycházejí. Což je ale málo. Z žolíka se stal obyčejný kluk. Je potřeba zlepšit přístup k tréninkům a srovnat si v hlavě co vlastně chce…Má na to aby hrál jako jeden z nejlepších v týmu…zatím je to naopak

Boris
Nemám chuť hodnotit…Musí si rozmyslet (asi jako Vlasta) jak bude k florbalu přistupovat.

Marek
Příjemné překvapení co se obrany týče. Nejlépe bránící útočník. Pokud je na hřišti, má soupeř velké problémy dostat se přes střed. Také jeho bránění u mantinelů a odebírání míčků je dobré. Oproti minulé sezóně ovšem nastal velký útlum co se útoku týče. Marek má nejlepší střelu příklepem s celého týmu a zatím ji skoro nevyužívá. Je pravdou, že v zakládání akcí je též velmi úspěšný, ale v útočném pásmu je najednou bezzubý. Je to škoda, zbytečně se nechal svázat bráněním (což v překladu také znamená, že raději nejde dopředu, jelikož by se pak musel rychle vracet). Také bych uvítal trochu větší nadšení do hry a s tím spojený hlad po vítězství, což v kritických chvílích přerůstá v apatii a odchození zápasu.

Ondra
Nově příchozí hráč měl být a beze sporu je oporou, což ho ale často svazuje. Jakmile nedá tři góly za zápas, tak je naštvaný a upadá i jeho snaha. Chtěl by hrát pro tým, ale na hřišti to bohužel často vypadá, že tím myslí pouze střílení branek. Je pro něho samozřejmě zkouškou, že hraje na centru, ale měl jsem pocit, že je už vyspělý hráč, který dokáže zodpovědně bránit (což se zatím bohužel neděje) a navíc využít svoje „fyzické dispozice“- je rychlý, silný, ale na hřišti to moc poznat není. Často mu také chybí chuť bojovat za tým (tím nechci říct, že nedře, naopak spousta spoluhráčů by se od něj mohla učit, ale někdy dře pouze na sebe a pomáhá tak týmu mnohem méně než by mohl). Přes to věřím, že se jeho forma a „týmové myšlení“ bude zlepšovat. Aby to ale nezapadlo…střelec k pohledání, to je prostě fakt.

Kuba D.
Nejlepší útočník minulé sezóny se zatím tak trochu hledá. Chybí jiskra, kterou měl, trocha štěstí a bojovnost. Kdyby se dal zkřížit Kuba s Ondrou, tak máme špičkového hráče. Bohužel tak daleko v genetické medicíně zatím nejsem, takže se budu muset spokojit, že jsou to dva odlišní hráči. Kuba má skvělý přehled a lišáckou nahrávku. Kolikrát ale volí lišáckou nahrávku místo aby nekompromisně vystřelil… Také v bránění má co zlepšovat. Chce si to jen zase začít věřit a nenechat se rozhodit neúspěchy (v tom jsou si s Ondrou velmi podobní…).

Ĺ kolka
Odpočívej v pokoji a v lednu se koukej vrátit, nebo se pokoj změní v peklo…J

Pár slov na závěr

Určitě si o tom ještě promluvíme na tréninku, ale jelikož odjíždím na týden do Anglie, tak chci aby jste měli nad čím přemýšlet. Pokud zlepšíme ty základní věci, tak se začnou dostavovat úspěchy. Jsem o tom skálopevně přesvědčen. Je ve vás velká síla a s trochou štěstí a velkým úsilím můžete hrát na špici tabulky. Vím, že hrajeme úplně nový systém a v obměněné sestavě, takže nejste ještě sehraní, ale chce to jen vůli a chtít. Pokud si to uvědomíte, tak do bude pro mě nejen radost vás trénovat, ale i velká čest.
Máte na to…