Není vhodnějšího okamžiku k napsání článku - máme zimní ligovou přestávku, trochu více času a inspirace a odehranou půlku soutěže (my tedy ještě ne, protože máme vůči většině ostatních stále dva zápasy k dobru, ale takový už je život...:-) Článek nebude stručný, ale ani nebude (doufám) příliš únavný... jelikož jsem před sezonou upustil od pravidelných reportáží (zpráv z turnaje), tak se to pokusím vynahradit teď a navíc chci přidat pár konkrétních i obecných hodnocení k naší společné práci, nějaké to shrnutí, ohlédnutí a nějaké načrtnutí vize pro další půli sezony.

Úvodem se chci ohlédnout za úplným začátkem našeho - pro někoho až příliš smělého (či megalomanského) projektu resuscitace Panterů pomocí transfúze Thundeří krve. Věděli jsme, že nás nečeká lehký úkol a samozřejmě jsme se nemýlili :-) Ovšem naše naděje a odhodlání se také ukázalo silnější, než se zdálo, takže se nám opět v lékařské nadsázce podařilo Panterovi obnovit základní životní funkce a jeho stav stabilizovat. Jelikož však toto má být článek určený hlavně starším žákům, tak zde nebudu rozebírat podobnosti strasí, které nás čekaly, ale právě ukážu to právě z jejich perspektivy.

Když jsem na konci školního roku - respektive pak znovu na soustředění na začátku školního roku - přebíral družstvo starších žáků, byla to - a to teď prosím bez nadsázky (až na vyjímky) tlupa zdivočelých kluků florbalové ulice, kteří sem tam měli něco nahráno, ale jejich přístup byl (pokud vůbec byl) minimální. To samozřejmě neříkám proto, abych jim to nějak vyčítal - naopak: jsem rád, že přes všechny útrapy to v týmu vydrželi (neodešli nebo neskončili) a dali nám šanci ukázat nejen jim, ale i ostatním, že stoprocentní přístup vedení spojený se snahou hráčů může udělat divy. Můj hlavní cíl na první půlrok bylo především zkavlitnění tréninků, které jsou základ všeho dalšího, před naivní honbou za ligovými výsledky bez přípravy. Cíl tedy nejdříve dosti nepopulární - hráči nebyli zvyklí na tréninku dělat nic kromě hry a měli problémy s elementární kázní, ovšem záhy se ukázalo, že s tímto cílem přjdou i nějaké výsledky ligové. Přidali jsme cvičení na herní myšlení a systém a začali odstra�ovat některé špatné a hodně špatné návyky hráčů. Nutno dodat, že ne všichni hráči tyto změny vnímali jako pozitivní a záhy svoje působení (ašak bez vysvětlení) ukončili, což však naopak celkové kvalitě prospělo, neboť v kádru zůstali jen ti, kteří - v trenérské řeči - mají zájem a chtějí pracovat. Dalším cílem pro sezonu bylo (po vzoru našich mužských družstev) zvýšení trénikové účasti, která je - vzhledem k nízkému počtu hráčů nutná - s tímto můžeme být spokojeni, protože se velmi blíží hranici 100% a já prakticky na každém tréninku můžu složit aktuální formace. Díky všem za to! Co však je potřeba dopracovat je omlouvání - někteří to pochopili sami, některým jsem to řekl a stejně se najdou někteří, kteří to ingnorují, takže pokyny pro omlování - a i pro mnoho dalších věcí dostanete po Vánocích přehledně sepsané, aby jsme to neměli jen tak ústně zavedené, ale pěkně kodifikované.

Herní projev a hráči:
Opět: ze začátku se o žádném herním projevu či systému mluvit nedalo - pojmenování "Game of Chaos!" by bylo ještě lichotivé. Hra se skládala ze sólování, tahání míčků, hrou pouze dopředu a úplně neúnosné hromady faulů hokejkou; navíc nebylo zde nic jako týmový duch, dobrá parta apod. Navíc jsem se potýkal (a z části ještě potýkám) s nízkým počtem hráčů, kteří bojují o základní sestavu - je tedy stále malý tlak na každého jednotilvého hráče, aby nevypouštěl žádný trénink, žádné cvičení, žádný balon... přesto však musím hráče jako celek pochválit, že i přesto, že tato konkurence chybí, snaží se dost a vědí, že jen tak můžou jít dopředu. Mým cílem v tomto ohledu je vytvořit tři hráčské pětice, které budou schopny odehrát kvalitní ligový zápas a to jak ve dvou, tak ve třech pěticích, a to jak v nějakým způsobem ustálené formaci, tak ve složení "ad hoc". Zdá se, že tento cíl bude splnitelný až v průběhu druhé půlky sezony, kdy se noví hráči už dostatečně vyhrají a budou schopni se zapojit.
Herní projev jako takový udělal také velký pokrok - mnoho hráčů vůbec netušilo, co mají hrát, následně ale dokázali obdržené rady překvapivě dobře realizovat. Tým jako celek se začal učit novému systému rozehrávky, komunikaci mezi hráči při hře, spolupráci útoku a obrany i jindy než při přechodu do útoku, začala se brát vážně příprava - tréninková ale i bezprostředně předzápasová, aby hráči nepůsobili jako banda sirotků, která se přijde živelně posekat a zase odběhne a v neposlední řadě - já osobně to považuju za velmi důležité a kladu na to velký důraz - vytvoření přátelské týmové atmosféry, (opět po vzoru mužůí) kdy celá lavička (i s trenérem) je jeden tým, který přišel něco dokázat a dokáže se spolu radovat z úspěchu, ale i unést tíhu porážky a přitom se nemuset za svůj výkon stydět - moje heslo je: Prohrát můžeš, ale prohrát blbě nesmíš!

Na začátku jsme měli naprosto zoufalou situaci s obránci - měl jsem sice perfektního, ale jednoho - všichni ostatní chtěli být útočníci, protože v sobě měli zakódován přesudek, že kdo nedává góly, je k ničemu. Ve skutečnosti však mnoho těchto útočníků němělo dostatečné předpoklady, a tak po domluvě, či dobrovolně jsme složili první sestavu - ta se však hned na první turnaj rozpadla, takže jsem do boje vytáhl všechno (to málo), co jsem měl. Výsledek pak tedy odpovídal naší připravenosti Prohry 2:6 s Vikingy a 2:5 z Athletics byly sice krutou skutečností, ale alespo� si hráči přestali myslet, že to půjde zadarmo. Turnaj byl pro mě jako trenéra nejhorší zdaleka ne jenom tím, že to byla premiéra, ale hlavně tím, že člověk ať se snažil jak se snažil, většině věcí nemohl zabránit. Vrcholem byly protesty některých hráčů, kteří nebyli spokojení se svým zařazením do pětek a postů - většina z nich později právě ukončila činnost.

Další turnaj jsme měli zápasovou pauzu, což nás sice odsunulo na skoro absloutní konec tabulky, nicméně nám to ale poskytlo drahocenný čas na ladění sestavy a naučení se základních dovedností. Osud (los) nám byl milostiv i nadále, neboť jako dalšího soupeře nám přisoudil outsidera soutěže, družstvo FC Draci Milíčov - výhra 5:1 nás nejen odlepila ode dna, ale hlavně dodala potřebné sebevědomí hráčům a pocit toho, že vyhrát se dá! V druhém zápase jsme se střetli s favorizovaným Benešovem a to byl zlomový zápas - hráči, přestože byli výkonostně daleko za soupeřem, dokázali díky plnění taktických pokynů držet krok až do třetí třetiny, kdy zápas rozhodl jeden fatál v obraně a následný gol do naší sítě. Následné otevření hry způsobilo branku na 0:2 a v závěrečném tlaku se nám podařilo "jen" korigovat na 1:2. Zápas podle výsledku smolně prohraný však byl přesně z těch, kdy tým podá dobrý výkon - nad své předpokládané možnosti - a přesto je poražen, je však důvod, mít z něho dobrý pocit.

Třetí turnaj si pro nás připravil remízový výlet do Stochova, kde jsme sehráli dvě odlišná utkání, oboje s nerozhodným výsledkem: s Lhokamem 1:1, kdy se už projevil nový Panteří komplex (slabý začátek a bojovný tlak na konci), kdy jsme inkasovali po soupeřem mnoha nevyužitých šancích až v polovině zápasu. I vzbudilo se pak Panteří srdce, které nechtělo odejít poraženo a s notnou dávkou štestí skutečně neodešlo (soupeř opět spálil mnoho šancí, včetně neprávem nařízeného trestného střílení a my vyrovnali 20 sekund před sirénou. Do druhého zápasu s rezervou Tatranu jsme již přicházeli s tím, že zápas bude o mnoho těžší, skoro se již počítalo jen "kolik dostaneme...". Začátek i tak vypadal - když si tým nevěří, tak se hrát nedá - od půle druhé minuty jsme prohrávali, ale neztratlia se bojovnost a zarputilost, která nám bránila odejít ze hřiště ztupeni - gólově se nám však nedařilo a naopak jsme na sklonku druhé části ještě jednou lovili míček ze sítě. Klukům však naštestí došlo, že nehrají s žádným mistrem, že půlku práce za něho odvádějí posily z A-týmu a hlavně, že snižuje aktivitu. Dva slepené góly v půlce třetí třetiny nás vrátily do hry a s vidinou cenného bodu jsme zápas s probuzeným soupeřem dohráli. Nutno říct, že oba zápasy tohoto turnaje ve velké míře ovlivnili rozhodčí, kteří na tento turnaj byli nominováni - dvě nejhorší pražské dvojice - viz již zmíněný nájezd proti nám, či naopak mnou neprávem takticky vybraný time-out v gólové situaci soupeře a nebo vrchol idiocie - v druhém zápase - kdy sudí vyloučil soupeře dvakrát za zcela vymyšlený přestupek.

Čtvrtý turnaj: čekal nás tabulkově slabší soupeř FBŠ Bohemians C, který nehrál ani dobře ani špatně, ale přestože jsme byli často lepším týmem, nedokázali jsme to otisknout brankově, stále se báli o výsledek, když soupeřovi rychlí útočníci zatápěli našim obráncům, až se nakonec v půlce zápasu prohrávalo a opět se dotahovalo a až v půlce poslední třetiny srovnalo a víc se nestihlo - bez nadsázky a dalších zbytečných řečí: první letošní zbytečně ztracený bod. V druhém zápase jsme měli možnost porovnat sami sebe, jak jsme se zlepšili, když jsme nastoupili k druhému utkání proti našem letošnímu prvnímu soupeři Vikingům. Soupeř sice hraje styl dosti odlišný od našeho, což v kombinaci s nezkušenými rozhodčími přinášelo řadu nespravedlivých verdiktů (a to na obě strany), nicméně od začátku bylo jasné, že se od soupeře školit (jako v prvním zápase) nenecháme. Hrál však oproti nám jednodušší styl - zjednodušeně řečeno vzal míček a díky několika zdatným a rychlým hráčům ho dokázali prorvat až do naší obrany - nic k pokoukání, ale na naší obranu to v tu chvíli stačilo a naše kombinační útoky končily střetem u mantinelu. I přesto však výsledek (prohra 1:3) odráží rapidní zlepšení.

Pátý - poslední letošní turnaj - pořádal tým Benešova ve své domácí hale a nás čekalo nepříjemné brzké vstávání na zápas od 8:00. Projevila se však již pěstovaná odpovědnost hráčů a i přes rozespání a nenasnídanost využili tu jedinou výhodu ranního zápasu - volnou plochu na delší rozcvičení. Nastupovali jsme v nových dresech a tak jsme je chtěli pokřtít co nejlepším výsledkem. První soupeř VSK Medik - Ovocné Báze by opět jeden z těch mála, co jsou v tabulce za námi - cílem bylo je nepodcenit a vyrovnat se z úlohou toho, kdo bude řídit tempo a styl hry. Do hry jsme vstopupli dobře - po souvislém tlaku jsme potrestali soupeřovu špatnou rozehrávku - gól vstřelil obránce, kterého jsem z nedostatku útočníků přesunul dopředu. Při dalším střídání jsme přidali už pěkný gól - střelu pod víko po kombinaci a zdálo se, že zápas bude náš a jde jen o to "kolik". Soupeř však zvýšil aktivitu a hrozil z protiútoků, a to i přesto, že měl asi jen tři výrazně kvalitní hráče. Třetinu jsme však dohráli, ale inkasovali jsme v úvodu druhé části - soupeř se vrátil do hry a začalo se hrát, čí obrana dřív povolí - opatrná hra se staženým útokem. Kombinačně se v ucpaném prostoru moc nedalo, a tak se rodilo mnoho nevýrazných střel ze střední a velké vzálenosti. Odskočit se nám podařilo až v úvodu poslední části - opět jsme začali tvořit hru a tlačili soupeře - další šance jsme však nevyužili, přestože jich bylo dost, avšak i přesto velmi cenný výsledek.
V zápasové pauze jsme sledovali zápas našeho druhého soupeře SSK Future, protože zde více než u jeného platí, že se hraje podle toho, jak se sejdou. Moc nás tedy nepotěšilo, když jsme viděli borce, co stabilně hrají vyšší ligu, nebo dokonce starší kategorii. Nicméně v jejich zápase s Lhokamem (se kterým jsme hráli 1:1), který skončil 2:2, jsme našli návod, jak proti nim hrát - základem bylo si věřit a eliminovat jejich rychlá a technicky zdantná křídla. Nejvýraznější byly právě souboje jejich nejlepšího křídla s naším nejlepším obráncem. Nutno říct, že co jsme na soupeře ztráceli technikou, jsme neztráceli rychlostí a převyšovali nasazením a bojovností - soupeř místy působil dojmem, že má velké rezervy. Nicméně do vedení jsme šli po půlce třetiny my a soupeř zabral - vyrovnání však přišlo až v úvodu druhé třetiny a za minutu už jsme prohrávali o gól. Za necelou minutu však bylo srovnáno a opět se hrálo, kdo dřív pukne - obrana však držela. Góly se počítaly zase až v úvodu třetí třetiny, kdy jsme po dvaceti vteřinách šli do vedení, které opět netrvalo ani minutu - zápas skončil 3:3 a byl ze série remízových: ani jeden tým nebyl o tolik lepší, než druhý, aby dokázal strhnout vedení pro sebe - každý z jiného důvodu.

Je tedy polovina sezony - máme dva zápasy k dobru a zimní přestávka je krátká - hned 7. ledna se koná námi pořádaný turnaj v Unihoc Aréně na Kotlářce, kde se střetneme s druhým družstvem SSK Future a s dosud jen jedinkrát poraženou Pohodou Praha.

Hráči:

Lukáš Balík (brankář):

Je to naše jednička i když stejně dobře za něho může zaskočit Filip z mladších žáků (chytal proti Milíčovu a Benešovu). Je v pravém smyslu opora, často hasí požáry, co založí obránci a co je důležité, je jistotou - nepouští hloupé góly - máme 25 obdržených gólů, což je výrazný ligový nadprůměr (průměr 33). Je zodpovědný a moc toho nenamluví - v tom bych od něho očekával nějaký posun - komunikovat s hráči, hlavně s obránci, protože i pro ně je cenné, když jim brankář řekne, jak mohli/měli situaci řešit, řídit si hru kolem branky. Jinak mu nemám co vytknout.
Jako ve škole 1-

Adam Borovský (obránce):

Je naším hlavním pilířem obrany - a to jak obrazně, tak skutečně - Adam má ve svém věku postavu, se kterou by mohl hrát za muže :-) K tomu přidává výbornou techniku a přehled a dokáže (jako skoro jediný obránce) z obrany ohrozit bránu soupeře střelou - s tou se teď tedy trochu trápí, protože má novou hokejku a musí si zvyknout. Výborná (a hlavně čistá) hra tělem. Práce na tréninku taky bezvadná, opět však bych byl rád, kdyby více obranu dirigoval - hlavně svého druhého parťáka.
V lize 8 zápasů 0+2 (nebyly však zapsány) Jako ve škole 1*

Ondra Flídr (obránce, dokáže zahrát i v útoku):

Přestože kvůli nemoci nechodil od začátku sezony a z jeho výkonu jsem nebyl přesvědčený, dostal v zápasech šanci a ukázal, že dokáže při hře myslet a oproti jiným obráncům dokáže dát míč rychle (a přesně) od hokejky. Navíc to byl on, kdo potrestal chybu Mediků a dal vítězný gól. Je to univerzální typ a může se rozvíjet všestranně, rychlost i přehled má, do budoucna bude další oporou.
V lize 4 zápasy 1+0. Jako ve škole 2

Lukáš Kaftan (obránce):

Lukáš Kaftan (obránce): Je to jeden z těch bývalých útočníků, kteří šli do obrany. Má toho hodně co zlepšovat - chybí přehled a jistota, nechá se znervóznit, což bývalo rodištěm fatálů - má však velkou snahu a bere si k srdci pokyny, což má za následek výrazné zlepšení a už několik zápasů se žádný fatál neurodil. Je potřeba přidat na rychlosti důrazu a síle, myslet kolem sebe, nestát na místě a být stále ve střehu a zrychlit a zpřesnit nahrávku. Pokud mu vydrží snaha a současné tempo, jakým se zlepšuje, vyroste nám z něho kvalitní bek, může se mů však stát, že nějaký ten zápas prosedí, nebo bude prostřídán, každopádně na to má.
V lize 8 zápasů 0+0. Jako ve škole 2-

Tomáš Kočka (centr):

Tomáše jsem před sezonou pověřil nošením kapitánské pásky - vidím v něm lídra týmu a to nejen výkonostně, ale i (hlavně) přístupem a nasazaním. Někdy se mu však stává to, co i někdy mě, začne se příliš soustředit na výkon rozhodčích na úkor sebe. Jinak tým myslím tmelí a zárove� je dobrým příkladem pro ostatní - florbal hraje asi něco přes půlrok a předtím hrál tenis, který ač se může zdát florbalu vzdálený, jeho hlavní výhodou je díky tomu rychlý start na balon, protože právě nikdy nestojí, ale číhá (taky se jmenuje Kočka, ne..? :o). Občas mě však krká na tréninku, kdy příkladem nejde a neodpustí se nějakou tu střelu v nevhodnou chvíli apod. Jinak ve cvičeních (a nejen v nich) dává nahrávky, jaké bych si přál u vás u všech.
V lize 10 zápasů 5+5 (druhý nejproduktivnější hráč). Jako ve škole 1

Karel Kovács (útočník):

Karel je raubíř a malej čert - problémový typ by někdo řekl, ale já říkám prudší povaha a ta se nemá dusit, ale napřít správným směrem - má například nejtvrdší střelu (opět mnoho hráčů z mužů by mohlo závidět!) s tou se tedy teď, po nákupu nové hokejky trápí, ale snad najde správnou polohu. V lize se gólově neprosadil, protože jednak na střelu potřebuje relativně hodně času - na přípravu, ale také proto, že má problém, že neví kde stát, kam nabíhat. Hodně se to zlepšilo přeházením lajn a jeho přesunutím na levou stranu, uvidíme, jak se mu povede, já věřím, že až se do toho dostane, až zjistí, jak nato, tak to tam bude smrkat. Další problém je obranná fáze, kdy často jen zkouší malý faul hokejkou a když mu hráč uteče, vypustí ho. Na tréninku občas neví, kde je mez srandy a tak to zkouší, dokud je kam; v zápase je však zodpovědný a je to typ dříče.
V lize 10 zápasů 0+1. Jako ve škole 2-

Pavel Kraft (obránce):

Pavel se dostal do sestavy, protože nikdo nebyl - skutečně, jinak by těžko dostával šanci, jeho výkony byly nestabilní a nepřesvědčivé. Ale měl štestí, že se tam dostal a mohl na sobě o to víc zapracovat - přestal dělat naivní výpady dopředu a přidal na defenzivní práci - jeho problém je v pohybu, v rychlém startu na balon, ve čtení hry, odhadnutí situace - s tím má problém většina, ale dokáže to dohnat právě tou rychlostí a dravostí. Působí trochu laxním dojmem - nedokážu se ho třeba představit, jak fauluje - není to ten typ - raději si ho nechá utéct (tím nechci samozřejmě navádět k metodě "záchranná brzda" :o). Jeho obrovská vůle hrát a zlepšit se ho však žene dopředu a má na to, to dokáazat. I tak mu ale hrozí, že něco prosedí, nesmí však ztratit motivaci.
V lize 10 zápasů 0+0. Jako ve škole 3

Marek Lukeš (útočník):

Marek byl pro mě takovým objevem sezony, ideální rychlý typ na vysunutého útočníka, který doráží a dělá neplechu před bránou. Tam odvádí doboru a těžkou práci, která se neodráží v gólech - ty padají po druhé straně nebo z z druhé vlny. Přesto však říkám, že je přínosem tím, jak dokáže obranu soupeře zabavit a nechat tak prostor svým spoluhráčům ke střele. Má snahu i nasazení, přidat je potřeba na fyzičce a důrazu, případně střele.
V lize 8 zápasů 2+0. Jako ve škole 2

Benajmin Papeš (útočník):

Ben je náš nejproduktivnější hráč - operuje právě na druhém křídle, co Marek. Je technicky dobře vybavený, umí si pokrýt balon a vystřelit velmi nebezpečně a umí i dobře nahrát. Problém nastane, když se hraje proti týmu, který trochu seká, to se pak nedaří. Jinak umí i dřít - a to doslova: když měl nový boty, tak dřel, až mu rozedřely nohy, jak je neměl vyšlápnutý :o) a je velmi platný i při hře dozadu a hlavně při přechodu do útoku.
V lize 10 zápasů 5+6. Jako ve škole 1*

Erik Strniště (centr):

Erik ač na první pohled vypadá, jak nějakej lump, tak je to jeden z nejpoctivějších hráčů - zejména za tréninkový přístup ho musím pochválit, kdy snad nikdy neudělá něco, co by neměl a cvičení provádí nejvíc zodpovědně - co se mu však dá vytknout (a zárove� i trochu pochopit) je to, že se nechá vytočit, když mu někdo zkazí cvičení - a to jak blbostí nebo nemohoucností. V zápase odvádí na centru hromadu těžké práce, ale orientuje se tam dobře - pomáhá v obraně (v přesilovkové formaci jí dokonce hraje), ale dokáže se i chytře vysunout a střílet góly - blýskl se hattrickem proti Milíčovu a dvěma góly Futuru. Občas však míče moc tahá a nerozdává, s odkazem na to, že hráči blbě stojí - s tím se však dá něco dělat a již zméněné prohození sestavy situaci prospělo.
V lize 10 zápasů 6+3. Jako ve škole 1-

Honza Trojan (ĂştoÄŤnĂ­k):

Honza byl ze začátku jak divokej kozel, blbnul na tréninku a moc se mi s ním nechtělo počítat, ale zlomil to a začal makat a hned to bylo poznat. Má spoustu kvalit - přehled, rychlost, chytrou nahrávku, ale zdaleka je podle mě nevyužívá na sto procent, bude se ještě hodně zlepšovat, když nepovolí. Prohodil jsem mu stranu s Karlem, aby měl hokejku do hřiště a nehrál si s tím tolik u mantinelu a po počáteční nevoli se ukáalo, že mu to svědčí. Brankově však moc nezáří, což je proto, že plní hlavně zodpovědně defenzivní funkce jako nikdo jiný plus má spolehlivou rozehrávku. Občas ho ještě chytne záchvat zevláctví, ale to už jen opravdu na chvilku; dokáže jezdit naplno.
V lize 10 zápasů 2+0. Jako ve škole 1-

David Vodochodský (obránce):

David je podobný typ, jako Lukáš Kaftan; ze začátku ne příliš spolehlivý, nejistý v rozehrávce a i v bránění. Často vznikly šance soupeře jen proto, že nebyl dost rychle u odraženého balonu. Chybí trochu takové čipernosti a bojovnosti, možná z nervozity... není ale potřeba se bít, často jek říkám stačí zrychlit krok! Má však vlohy i ambice, a tak se těším, že to půjde a že se také přidá do klubu spolehlivých :o)
V lize 8 zápasů 0+1. Jako ve škole 2-

Nakonec bych chtěl ještě zmínit jednu věc: trochu mě zarazil/překvapil přístup mladších žáků, o které jsem měl zájem je vzít na náš turnaj - čekal bych totiž jako reakci nadšení a chuť si jít zahrát výš a být tem, koho si vytáhli nahoru. Jít to třeba jenom zkusit a mít zkušenost navíc. Týkalo se to Marka Týbla, Martina Šády a Kuby Trojana. V případě, že opravdu nechtějí, tak přemlouvat je je nesmysl, ale také škoda, jak pro nás, tak pro ně.