Po konci soutěže přichází opět čas zhodnotit uplynulý půlrok a bilancovat celou sezonu. Úvodem chci říct, že celou první sezonu svého působení u starších žáků považuji za vcelku úspěšnou, ovšem v příslušných relacích: v ligové tabulce jsme neobsadili vůbec chvályhodné místo (9. z 13 družstev), avšak právě při vzpomínce na to, s čím se začínalo, si můžeme říct, že výsledek odpovídá skutečnosti. První polovina sezony byla ve znamení stabilizace kádru a vykrystalizování základní sestavy a formací, které se změnily několikrát, než se ustálily. Více v článku o 1. polovině sezony. Zápasy jsme odehráli celkově na první pohled na výrazně vyšší úrovni, avšak objevil se další nový syndrom: propadlé zápasy. Jakoby po zlepšení herního projevu následovala občasná krize psychická; v zápasech, kdy se nám příliš nedařilo, ale dalo se hrát, jsme se sesypali z toho, jak jsme neproměnili šance a místo toho, abychom hráli dál, nám soupeř přidal góly. Oproti tomu, když se nám zápas "povedl", dostali jsme do režie styl hry, její tempo a my jsme byli tím aktivnějším na hřišti, dokázali jsme "smést" i tabulkově silnějšího soupeře. Výraznou měrou se na tom podílí motivace, nasazení a týmovost, což byly základní prvky, kterým jsem chtěl tým vybavit já jakožto trenér. Z tohoto ohledu byl závazek splněn myslím nad očekávání: tým působí a je skutečným týmem - semknutou a celistvou skupinou, kde všichni táhnou za jeden provaz a to i přesto, že ne vždy každý má stejnou formu. Kromě těchto abstraktních a neměřitelných dovedností je třeba zmínit i další zlepšení - fyzické a technické. Ukázalo se jako velmi prospěšné, že jsem předepisoval poměrně tvrdá a často nepopulární fyzická cvičení, které realizoval nedocenitelný asistent Školka. Po roce je vidět, jak někteří naši hráči doslova přerostli stejné hráče soupeřů. Technicky došlo také k obrovskému posunu, který však byl způsoben hlavně tím, že hráči konečně dostávali alespo� základní cvičení na techniku a plně se jim věnovali. Jen škoda, že takto naplno začali trénovat až nyní, kdy už samozřejmě učení se novým věcem probíhá hůře, než v mladším věku. Celkově bych tedy rok označil za úspěšný, vzhledem k tomu, že na začátku většina hráčů neměla základní dovednosti, neuměla běhat - když už tak nesmyslně a o nahrávce a střele se mluvit bez nadsázky nedalo. Opakuji tedy znovu, že je to úspěch relativní a vzhledem k tomu, že polovina hráčů odchází do dorostu, kde je stále budu mít na starost já, tak to pro mě znamená opět vidinu skládání týmu z toho, co je... a to dokonce hned se dvěma družstvy, i když přiznám se, že mnohem více se toho bojím u starších žáků. S mnoha hráči jsem také spokojen i co se týče jejich psychické vyzrálosti: oproti původní bandě sirotků mám teď v mnoha případech čest s prakticky dospělými lidmi, které už je radost dále rozvíjet. Nyní se dostanu ke stručnému přehledu odehraných zápasů:

7. ledna

Panthers vs. SSK Future B
První turnaj, hned po novém roce byl pro mě dosti obavou; kromě vánoční pauzy nás čekal těžký los a chlad Unihoc Areny, která byla v ten den naší pořádající halou. Proti poslepovanému Futuru jsme nastoupili kompletní, šanci dostal nováček Honza Tomiška (po prvním týdnu a přes jeho sebenedůvěru) a Martin Šáda z mladších žáků. Zápas byl jedním z těch povedených - kompletně v naší režii, jen branek padlo málo vzhledem k počtu našich příležitostí a ke stavu soupeře, který naše tempo pomalu přestal stíhat. Hráli jsme jako celek a nezvyklým nasazením se projevila i dávná rivalita vůči Future. Vyzdvihnout je třeba dvě gólové trefy Karla Kovácse - jinak svátečního střelce.
skore 6:2 (0:0, 4:1, 2:1)
branky: Strniště (bez), Kovács (Borovský), Kočka (Trojan), Kovács (Balík), Kočka (Papeš), Borovský (Kočka)

Panthers vs. RFK Pohoda Praha
Do zápasu s první, dosud neporaženou Pohodou jsme nastupovali s respektem, ale i s vědomím, že nejsme odevzdaný soupeř a že nedáme lacino ani bod. To se v průběhu hry ukázalo jako pravdivé a přestože soupeř byl lepší, dařilo se nám s ním držet krok na vysoké úrovni a na oba jeho góly v první a ve druhé třetině rychle odpovědět a hrozit z protiútoků. Vyrovnávacím gólem se blýskl nováček Tomiška (stíněná střela z půlky k tyči) a i druhý vyrovnávací gól padl z hole obránce Adama Borovského, který svou dělovku napálil tak silně, že se odrazila od brankáře do Karla, který už jen slavnostně zvedl ruce nad hlavu. Soupeř reklamoval hru v brankovišti, možná, že měl i pravdu (to nevím), nicméně hrálo se dál stále na vysoké úrovni a cenný bod z "fantastické" remízy nám vzal až gól v poslední minutě, který dostala paradoxně přesilovková formace, který měla hlavní úkol: neinkasovat.
skore 2:3 (1:1, 1:1, 0:1)
branky: Tomiška (Trojan), Borovský (bez)
tresty: Kraft (opakované přestupky)

20. ledna

Panthers vs. Start Nusle B
Opět kompletní jsme nastoupili proti nekompletnímu, chyběl nám pouze kapitán Tomáš. Pásku převzal Erik a post centra prvního útoku nová hvězda Honza Tomiška, který se hned stihl blýsknout dalšími dvěma góly a snad si již konečně přestal myslet, že nemá na to být v základu :-) Zápas byl spíše jednoznačnou záležitostí a při sestavě soupeře povinným vítězstvím, ne skutečným testem našich kvalit.
skore: 5:1 (1:0, 3:1, 1:0)
branky: Tomiška (Papeš), Borovský (bez), Kovács (Strniště), Tomiška (Trojan), Papeš (Mohyla)

Panthers vs. FBĹ  Bohemians Caraways C
Ne tak druhý zápas turnaje: ten byl skutečným testem - nevyzpytatelná Bohemka se vcelku sešla a navíc si vzala oproti očekávání místo svých modrých dresů staré bílozelené, takže na hřišti pobíhalo 10 bílých postaviček a nutno zde ještě jednou podotknout, že jsem tedy obdivoval, jak se hráči dokázali v té skrumáži najít a nahrát si. Dále totiž nutno říct, že všechny naše góly padly po kombinaci, bohužel tedy hned ten první však do naší brány :-) a další dva pak po překvapivě dobře sehraných přesilovkách, které nám rozhodčí nadělili za příliš bojovné chování soupeře. Pak jsme však již nedali soupeři šanci a do vyložených šancí jej nepouštěli.
skore: 3:1 (1:1, 0:0, 2:0)
branky: Borovský (vlastní), Trojan (Borovský), Lukeš (strniště), Papeš (Trojan)

24. Ăşnora

Panthers vs. Lhokamo Praha
S tímto družstvem jsme během měsíční zápasové pauzy absolvovali dvě přátelská utkání, takže se hráči stačili již dobře poznat. Obě utkání skončila vyrovnaně, těsnou výhrou o gól jednou tak a jednou tak, nicméně každý věděl, že se bude hrát odznova a trochu jinak. První třetina byla ve znamení naší aktivity a neradno spekulovat jak by co dopadlo, jisté je jen to, že jsme z nadprůměrného množství šancí nedokázali dát ani gól, což se samozřejmě podepsalo na psychice hráčů. Projevilo se to však paradoxně až ve druhé třetině a po našem vedoucím gólů, kdy jsme nabyli myslného dojmu, že teď se to zlomilo a půjde to hladce. Soupeř měl větší motivaci a chuť po vítězství a do přestávky před třetí třetinou jsme šli po gólů do šatny za stavu 1:3 po gólech z nedůrazu a podcenění. Nyní byla řada na nás ukázat, jestli dokážeme vyvinout dostatečný tlak. To se nám podařilo a relativně brzy se nám podařilo snížit. Zpomalili jsme se až (spíše přísné než přiměřené) vyloučením Tomáše za přílišnou aktivitu při napadání, ale i tak jsme byli aktivnější, avšak dojeli jsme na vlastní neproduktivitu a lepší taktickou připravenost soupeře, který se nemusel totálně vyčerpat jako my.
skore: 2:3 (0:0, 1:3, 1:0)
branky: 2x Strniště (Kovács) (Lukeš)
tresty: Kočka (vrážení)

Panthers vs. SK Florbal Elsten Benešov
Po prohraném avšak ne tragickém prvním zápase však přišel jeden z těch zápasů "propadnutých". Jeden z těch mála, kdy jsme měli lepší výsledek i projev z prvního utkání v první půli sezony. Mohl bych se vymlouvat na výkon rozhodčích, třeba za to, jak vyloučil našeho zraněného hráče za špatné střídání nebo uznání gólu po útočném faulu atd. nicméně to nám zápas neprohrálo... To, že jsme nedokázali dát gól, je to, proč bychom si měli rvát vlasy. Plus samozřejmě neplnění taktických pokynů - je mi jasné, že vždy si někdy tým vybere svoji špatnou chvilku, ale i tak si jí nepředstavuji tak tragickou, jak vypadala ta naše.
skore 0:4 (0:1, 0:2, 0:1)
branky: Strniště (vlastní)
tresty: Kaftan (vrážení), Borovský (špatné střídání)

10. března

Panthers vs. FC Draci MilĂ­ÄŤov
Čekal nás soupeř, který v soutěži plnil nelichotivou roli rozdavače a měřiče střelecké zdatnosti - povinná výhra. Za asistence rozhodčích, pyšnících se příslušností do skupiny těch nejhorších, se opět odehrával festival naší neproduktivity a podcenění soupeře, z čehož jsme dostali celkem pěkné góly (nezvyklé na soupeře, zárove� jsme mu tím poskytli rekord: více než tři góly ještě letos nikomu nedal!). O naše vítězství se postarali hlavně mladší žák Martin Šáda, Beny a čistým hattrickem opět náhradní kapitán za chybějícího Tomáše Erik Strniště. Historického "úspěchu" taky dosáhl obránce Pavel, když prostřelil golmana za standartky a zaznamenal tak svůj první gól, po čemž touží snad od začátku života :)
skore: 6:3 (2:0, 2:1, 2:2)
branky: Papeš (Šáda), Šáda (Papeš), Kraft (Strniště), 3x Strniště (2x Lukeš, 1x bez)

Panthers vs. Tatran Střešovice B
Jak se ukázalo ve druhém zápase: můžeme být rádi, že jsme hráli s Milíčovem zrovna tehdy, protože se tím mohli delegovaní rozhodčí vložit "jen" do jednoho zápasu, kde o něco šlo. Zápas s Tatranem byl však díky nim fraškou, nicméně je třeba ocenit všechny hráče za obrovskou snahu a vůli a za to, že bojovali až do konce! Soupeř byl našlapán třemi lajnami a bůhvíproč vcelku namotivován, zřejmě ho užírala naše předchozí vzájemná remíza, či je dobře nabudil trenér slovy "jsou to socky!", jisté však je, že na nás dlouho nenalezli recept. Incident, od kterého se zápas dále odvíjel nastal brzy v první třetině – hráč Tatranu nahrával s došvihem zasáhl Honzu Mohylu do obličeje - nic proti tomuto hráči, ujela mu hůl a neudělal to úmyslně. Rozhodčí toto ponechal bez povšimnutí a nahrávka prošla na hráče, který nám dal gól. To už jsem se začal bavit s rozhodčím, kdo u incidentu byl, ten ví, nemá cenu ho tu znovu přehrávat, protože tohle je článek o něčem jiném… výsledek byl ten, že jsme dostali pětiminutové oslabení a já ztratil možnost koučovat. Oslabení, které se protáhlo až do první minuty druhé třetiny jsme odehráli velmi precizně a šance s klidem likvidovali – soupeř nevěděl, jak na nás, až si ve třetí minutě musel vzít oddechový čas na přestavení sestavy a stažení třetí lajny. I tak jsme mu museli soupeři pomoci my – vlastním gólem ve čtvrté minutě. Gólový účet se zvedl už pak jen jednou a do třetí třetiny jsme vstupovali za stavu 0:3, což nevěstilo žádnou tragédii. To však vydrželo do poloviny třetí třetiny, kdy jsme ve zbývajících pěti minutách inkasovali pětkrát – snad z únavy a vyčerpání nebo z laxnosti a odevzdanosti… každopádně konečné skore je naším největším letošním debaklem.
skore: 0:8 (0:1, 0:2, 0:5)
branky: Kaftan (vlastnĂ­)

25. března

Panthers vs. SSK Future B
Druhý zápas s béčkem Future ve stejném půlroce byl v jiném duchu, než první. Soupeř, přestože měl hráčů méně, disponoval individuálně kvalitnějšími, ale hru jsme měli ve svých rukou a nebýt naší neschopnosti promě�ovat šance, tak by i zůstal. Podařilo se nám během první třetiny jít do dvoubrankového vedení, což byl přes skvěle chytajícího golmana úspěch a další šance se rodily těžko a muselo se myslet na rychlé protiútoky soupeře. Asi proto jsme pak ustali s naší útočnou aktivitou, hra se vyrovnala a Future začal hrát styl, jaký mu vyhovuje a vnutil jej i nám. Nám však rychlé protiútoky zjevně nevyhovují – zůstává po nich otevřená obrana a přesně tudy a díky heslu nedáš – dostaneš jsme o hubený náskok přišli, abychom se až do konce museli strachovat alespo� o bod. Jinými slovy zápas, který mohl být jednoznačnou záležitostí jsme si sami zbytečně zkomplikovali a darovali bod soupeři. Snad jsme si ale aspo� názorně ukázali naše slabiny.
skore 2:2 (2:0, 0:1, 0:1)
branky: 2x Strniště (Papeš) (bez)
tresty: BorovskĂ˝ (hra hlavou)

Panthers vs. VSK Medik Ovocné Báze
Nejhorší zápas, co se týče podcenění soupeře. Jako bychom neznali sami sebe, že dokážeme brát body i týmům, které jsou v tabulce vysoko nad námi… Stejně tak dokázali i Medici překvapit. Začátek se nám sice povedl – Adam propálil golmana z půlky po Benyho shození po mantinelu (Adam pak přidal ještě skoro stejný gól), ale od té chvíle převzal aktivitu soupeř, který disponoval menšími technickými hráči, kteří našim obráncům dělali větší problémy, než kdejaký obr. Propadala nám obrana a gólově jsme stihli jen dotahovat. Stále jsme si mysleli, že to přijde samo… s minimem gólů se ale vyhrát nedá, navíc se nám stala věc, na kterou vůbec nejsme zvyklí – gólman Lukáš nás, ačkoliv moc chtěl nepodržel, což je jindy jeho dobrým zvykem a stalo se to (naštěstí/bohužel) již samozřejmostí a bylo mojí chybou, že jsem nenechal dříve střídat Filipa. Soupeř nás přehrál technicky, nutno ale říct, že mu i nutně přálo štěstí, i když například za gól v první třetině v čase 9:56 jsem chtěl nejdříve pár hráčů uškrtit, protože stáli na hřišti a na čele měli napsáno: „nechci hrát, už jen čekám, až skončí třetina…“
skore: 3:4 (2:3, 1:1, 0:0)
branky: 2x Borovský (Papeš) (Lukeš), Strniště (Kraft)

14. dubna

Panthers vs. Athletics Praha
Tento den nás čekal nejtěžší los sezony – ráno “lehčí“ soupeř Athletics Praha, kteří nám v prvním střetnutí na prvním turnaji uštědřili porážku 2:5. Do zápasu jsme tedy vstupovali v pozici slabšího, který může překvapit. Tato role z nás pak ale velmi rychle spadla, když jsme během několika střídání zjistili, že soupeř je nejen hratelný, ale že se dá i snadno přehrát. Přičítat to můžeme zčásti obrovskému výkonnostnímu skoku, který tým za rok udělal, nebo třeba jen mnohem prozaičtěji tomu, že jsme se disciplinovaně sešli hodinu před zápasem (v 7 hodin ráno!) a důkladně se připravili jak takticky, tak fyziky – využili ještě nepostavené hřiště. Tak jako tak jsme měli asi pro všechny překvapivě navrch, jen na góly jsme si zase museli počkat, protože zřejmě ctíme zásadu příliš mnoho gólů škodí :-) až do poloviny zápasu, kdy se prosadil Beny po Erikově přihrávce. Soupeř se poté zmohl a vyprodukoval si pár šancí, kterou individuálně zakončili jeden z jeho kanonýrů, držících se velmi vysoko v kanadském bodování. Po důrazném obsazování těchto ostrostřelců nám však již soupeř prakticky ničím nehrozil a my byli na koni – určovali tempo a styl hry. Po minutě třetí třetiny a po Lukášově rychlém výhozu zakončoval individuálně Tomáš, který v závěru nahrával z brejku Bojanovi, jenž pojišťoval do soupeřovy prázdné klece při power-play. Kvalitní a účelová hra, disciplinovaný výkon se splněním taktických pokynů přinesla ovoce v podobě výhry nad druhým družstvem soutěže – by-li by více takto zodpovědně odehraných zápasů, mohli jsme hrát úplně na jiném konci tabulky!
skore: 3:1 (0:0, 1:1, 2:0)
branky: Papeš (Strniště), Kočka (Balík), Trojan (Kočka)

Panthers vs. RFK Pohoda Praha
Druhý zápas s první Pohodou mohl být stejně povedený, když ne jako první v ten den, tak alespo� jako v prvním střetnutí na začátku roku. První třetina tomu však napovídala jenom co se týče skore (0:0), šancí jsme však měli minimum, soupeř na nás dorážel a až příliš často musel v bráně cvičit Lukáš. Gólostroj Pohody se začal roztáčet až v půlce zápasu – dostali jsme dva góly, avšak stále šlo hrát a vznikaly i nějaké šance na naší straně. Pak jsme si ale opět vybrali slabou chvilku: že dostaneme gól do šatny (9:43), to se stát samozřejmě může, ale ve zbývajícím čase, kdy se má dohrát a pak vstoupit znova po třetině do hry, dostat gól, protože si někdo myslí, že soupeř už to jde taky jen “dohrát“ je na facku – ve hře na gól v čase 9:50. Zřejmě bychom potřebovali delší přestávky, protože definitivní hřebík do rakve jsme si zatloukli po přestávce po chybě v rozehrávce v čase 0:17 – tedy 33 sekund propadáku stačí dobrému týmu na 3 góly. Střídající golman Filip již (kromě této první střely) nic nepustil, a za naše bary vepředu korigoval Beny krásným výběhem z rohu, zakončeným střelo do vikýře.
skore: 1:5 (0:0, 0:4, 1:1)
branky: Papeš (bez)
tresty: Strniště , Kraft (oba vrážení)

29. dubna

Panthers vs. SSK Future C
Na posledním turnaji jsme chtěli vybojovat co nejlepší umístění v i tak dosti pokažené ale zárove� přelomové sezoně. Vítězství nad Future nám zajišťovalo 9. místo a nálada v týmu byla odhodlaná a o motivaci nebylo nouze – vždyť se také hrálo proti rivalovi Future a to dokonce o celosezónní neporanitelnost (s oběma celky Future máme v lize bilanci 2-2-0!). Oproti očekávané sestavě soupeř dorazil s áčkem mladších žáků, kteří v našem útočném pásmu propadali, avšak v obraně a v přechodu nám dělali velké potíže, zvlášť jejich rychlost s míčkem, často vyšší, než některých našich hráčů bez míčku byla alarmující . Jejich šance ale chytal nemotivovaný Filip, který poprvé v sezoně dostal důvěru na celý zápas. Jako první skóroval do šatny sváteční střelec Marek, gólový příděl však přišel až ve druhé třetině, kdy hráči splnili to, co jsem po nich chtěl a sice to, že musíme stále hrát my a nepustit Future do hry, natožpak do kombinace. To se dařilo a přišly i krásné góly Benyho vingl po Erikově vyslání, následně Erikův čistý hattrick, kdy dal třikrát bezmocnému gólmanovi erikovkou gól o tyčku. Jak je důležité nepustit Future do hry se ukázalo za stavu 4:0, kdy jsme polevili a soupeř vsítil dva slepené góly. To nás vzpružilo a opět jsme přebrali zápas pod kontrolu; v závěru se trefil Bojan po nahrávce Tomáše. 9. místo bylo naše a my pomýšleli na víc.
skore: 6:2 (1:0, 4:2, 1:0)
branky: Lukeš (Papeš), Papeš (Strniště), 3x Strniště (2x bez, 1x Lukeš), Trojan (Kočka)

Panthers vs. Start Nusle B
Poslední zápas v sezoně, zápas o celkové sedmé místo, které už nevypadá zas tak špatně, motivace opět nechyběla, podcenění soupeře také ne – všem bylo jasné, že to bude úplně jiný tým, než z prvního střetnutí, avšak k podcenění došlo asi ze strany některých hráčů co se týče vhodného stravování v době mezi zápasy. Změna pohyblivosti mohla a zřejmě i měla příčinu právě v tomto. Začátek nám vyšel famózně, rychlá akce z vhazování Benyho víko zastavilo časomíru v poloze 0:14. Potvrdilo se ale to, co už sledujeme u všech kategorií – dát první gól často znamená prohrát zápas; soupeř přidal tři góly z akci, které většinou začaly propadem v souboji jeden na jednoho a naše dřevěné nohy nepracovaly, jak měly. Korigovali jsme jen do šatny na 2:3. Zápasem nás provázeli další rozhodčí ze sbírky neschopných, kteří nám málem dali gól z rozehrání před bránou, které nařídili zato, že se míček dotkl stropu a nebyli schopni vyloučit našeho hráče, který zbytečně “nakrmil“ soupeřova útočníka u mantinelu. Zato vyloučili Erika za to, že mu zezadu někdo kopl do nohy, až upadl a Erik si toho ani nevšiml. Z následné přesilovky jsme dostali gól a rozhodčím jsme ještě pěkně zamotali hlavu se složitými výpočty, kterým jsem ani já nerozuměl, ale které měly dokázat, že gól padl po siréně. To tedy nepomohlo a nám zbývalo jen vložit všechny síly, co nám ze sezony zbyly, do třetí třetiny posledního zápasu a zabojovat. Vázla nám však rozehrávka a rychlý překvapivý přechod do útoku – v obraně chyběla naše jistota Adam (chatař) a bylo to dosti znát. Zápas o sedmé místo jsme tedy po bojovném a sympatickém výkonu prohráli a teď je načase zhodnotit jednotlivé hráče a nastínit nějakou vizi do příští sezony pro družstva dorostenců a starších žáků.
skore 2:4 (2:3, 0:1, 0:0)
branky: Papeš (bez), Trojan (Kovács)
tresty: Strniště (bránění ve hře)

Brankáři:

#1 Lukáš Balík: měl letos roli jedničky a vyrovnal se s ní velmi dobře – až na pár výjimek byl pro tým vždy oporou a vždy stabilní silou. Akce likviduje většinou chladnokrevně a zapracoval na výhozech, ze kterých byly několikrát nebezpečné akce a dokonce padly dva góly! Má velkou chuť se zlepšovat a velmi dobrou docházku. Hůře se vyrovnává s tím, když selže nebo když si myslí, že měl mít něco navíc. Známka 1
#2 Filip Štraus: ač věkem mladší žák, ukázal se jakožto více než dobrá dvojka. Má obrovské nadšení a myslí týmově, zdobí ho skromnost, díky které neusíná na vavřínech. Akce likviduje často neuvěřitelnými akrobatickými výkony, které dovádějí soupeře k šílenství a působí na jeho psychiku. Často si příliš vyčítá góly, které nejsou jeho. Má taktéž perfektní docházku, občas chodí i na juniory a dokonce i na muže, kde ho ukazuju jako malý zázrak ;-) Jinými slovy: jestli bude příští rok ve starších žácích jeden luxusně vybavený post, tak to bude post brankáře, kde budou soupeřit tito dva šikulové. Známka 1
#3 Jan �íha: nemá cenu v celku hodnotit, neboť není co: ze začátku sezony chodil jako dvojka za Lukáše, odchytal půl třetiny proti Milíčovu, poté ze studijních důvodů přestal chodit a ke konci sezony se zase zjevil. Pokud chce chytat dále, tak by měl na sobě hodně zapracovat, aby alespo� držel krok s mladšími golmany, kteří ho jinak vytlačí z postu dvojky v dorostu. Známka 4

Obránci:

#3 Adam Borovský: urostlý a málomluvný dobrák Adam byl mozkem celé obrany Erikova útoku, kromě precizně odvedené obranné práce nutno vyzdvihnout perfektní rozehrávku a hlavně střelu z dálky – je nejproduktivnějším obráncem a to na několika turnajích chyběl. To je totiž Adamova nejhorší a vlastně jediná špatná vlastnost – patří totiž do subkultury chatařů a chalupářů, a tak se tedy jednou za čas stane, že nemůže na turnaj, ač tedy – jak tvrdí – ne vlastní vinou. Ještě že přivedl svoje spolužáky, kteří v jeho nepřítomnosti jsou schopni obranu zalepit. Zapracovat tedy hlavně na účasti na zápasech a zlepšit to, co už umí. Známka 1

#7 Ondra Flídr: pro svojí pochybnou docházku plnil jenom funkci náhradníka a v jedné takové se mu podařilo blýsknout se gólem. Jinak však byly jeho výkony nijaké i proto, že neměl natrénováno. Bylo by potřeba, aby se naučil makat a umět se orientovat na hřišti. Bylo vidět, že konkrétní taktické pokyny si k srdci vzít umí, takže pokud se bude snažit a trénovat, může se v sezoně dostat do základu. Známka 4

#10 Pavel Kraft: hráč, který na začátku hrál jen proto, že nikdo jiný nebyl a měl to neustále nahnuté, že ze sestavy vypadne, neustále utíkal onomu hrobníku z lopaty, až odehrál v základu celou sezonu :-) Vyniká především velmi nízkou rychlostí při vedení míčku; paradoxem však je, že o něj málokdy přijde! Co je jeho největším úspěchem a bezesporu důvodem, proč se udržel v základu je to, že se velmi dobře naučil hrát tělem a to jak při odebírání míčků, tak při pohybu s ním. Slabinou je střela, která se často ani nedokutálí k brance – nutno říci, že se hodně zlepšila. Co mi na Pavlovi chybí je ta zdravá výbušnost a dravost, která zdobí nás – ostatní Pantery. Často vypadá, že se ho dění na hřišti netýká, ačkoliv to třeba není pravda – jenom tak vypadá. Působí jako pánové v nižších ligách nebo veteráni – jakoby jeho krédem bylo: neudělat žádný zbytečný pohyb navíc. Jeho tužbou je dávat góly a to ale bez zvýšené aktivity nejde – díky Bohu za tu šmudlu Milíčovu, jinak by Pavel nemohl spát! Příští rok v dorostu to bude mít zřejmě těžké – je to zase o něco rychlejší, ale zase věřím, že se Pavel přizpůsobí. Když jsem ho ale viděl na tréninku mužů, jak dokáže makat, tak jsem si zase říkal, že to dokáže. Jen bych si přál, aby se tolik nešetřil a makal na každém zápase tak, jako na tréninku s muži! Je potřeba zapracovat na síle a rychlosti. Známka 2-

#45 David Vodochodský: dostal se ze základu do náhradníků vytlačili ho kluci, co chodili a snažili si. David přitom není vůbec špatný hráč, dokáže vystihnout záměr soupeře a zmařit ho, vázne rozehrávka a pod tlakem se kupí chyby – s tím vším by se ale dalo něco dělat, ale s takto mizernou docházkou těžko, snad to bude lepší příští sezonu – má na to, být v základu. Známka 3

#48 Honza Tomiška: největší objev této seznony, jak již bylo řečeno. Skromný a nemluvný pracant a zárove� dříč jak se patří. Co černé práce vzadu odvede, jak úzkostlivě se snaží hrát čistě, zejména na menší hráče, kteří pak z toho těží. Je to náš druhý Adam – škoda jen, že jde do dorostu – umí podržet balon, rozehrát i vystřelit zezadu – navíc je univerzál, dokáže zahrát i na centru, prostě lerošní objevený poklad. Vytknul bych mu snad jen, že si na můj vkus málo hru diriguje, to bych do budoucna ocenil :-) Pokračovat stejným směrem! Známka 1

#69 Lukáš Kaftan: byl tady od začátku a v podobné situaci, jako Pavel, ze základu však vypadl do náhradníků – velmi však oce�uji, že neztratil motivaci a chodí dál na tréninky a i několik zápasů pak odehrál. Nyní bude mít možnost ukázat, co se naučil a jak to dokáže zúročit. Svůj vývoj chytře soustředil na bránění, tam došlo k výraznému zlepešní, v ostatních činnostech (střela, zpracování, rozehrávka, přihrávka, fyzička) stále zaostává a je načase se zase pohnout dál, aby mohl být stabilním článkem. Bránění samotné stále není dokonalé – příliš destruktivní styl s občasnými zbytečnými zákroky – fauly. Známka 3-

#91 Honza Mohyla: přišel spolu s Honzou Tomiškou a ze začátku bojoval s nervozitou a nejistotou při rozehrávce – zbytečně zahozené balony, rozehrávku se stále ještě učí, potřebuje k sobě do obrany zkušenějšího společníka, který ho uklidní a ukáže mu cestu. Každopádně je na dobré cestě a v dorostu se myslím platně zapojí. Známka 2-

ĂštoÄŤnĂ­ci:

#2 Benjamin Papeš: náš nejproduktivnější hráč, střelecká jistota. Umí číst hru, umí nahrát a hlavně umí střílet tak, že ví, kam to střílí, ne jako ostatní, kteří střílí tzv. na bránu a znamená to trefit se dovnitř konstrukce. Přestože je však tahounem bodovým, není typ na táhnutí celého týmu – není moc hovorný a v zápase si spoluhráče neořve do polohy, jakou chce. Kdybych mu měl přidat jednu herní vlastnost, byla by to odolnost v soubojích a pak by dával dvakrát víc gólů, neboť spoustu jeho šancí mu zničí soupeř, který se nenechá ukličkovat. Chtěl bych od něj, jako od zkušeného, více mluvit se spouhráči, když jim něco neřeknu třeba proto, že si toho nevšimnu – když někdo s někým hraje, všimne si samozřejmě lépe než ten, kdo se kouká. Známka 1

#9 Honza Trojan: z počátečního klauna, který dokázal jen jednu kličku po lajně s čepelí do mantinelu a od něj bláznivou střelu, se vyklubal dozrávající technicky nadaný hráč, který se dere z kategorie střelec sváteční do střelec pravidelný. Vzal si k srdci mojí radu a začal hrát na pravé straně hřiště a opustil tak z velké části svoje zažité zvyky. Stejně však mu jeden z nich zůstal a sice to, že často ve střeleckých příležitostech nesmyslině nahrává – nevím proč, zda ze skromnosti, či strachu z odpovědnosti, z frajeřiny nebo z čiré blbosti... každopádně je to minimálně škoda, protože v zápasech se musí dávat i jiné góly – ty nehezké, které nejsou po kombinaci na jeden dotek do prázdné brány. Občas je potřeba přímořaře zakončit a nemyslet na to, jakou že nahrávkou to dneska vyšperkujeme! K dobru je třeba připočíst dobrý pohyb a čtení hry – často až příliš dobré, svádějící k těm zbytečnostem. Známka 2

# 13 Erik Strniště: trochu pro mě nečekaně se z něho stal tahoun týmu a to jak gólový (druhý nejproduktivnější Panter), tak týmový. Erik prostě ten gól dá – to už je skoro taková jistota. Jako jediný dokázal v zápase zkompletovat hattrick – a má hned tři v této sezoně. Jeho akce jsou kombinační a i individuální. Jsou jednoduché a přímočaré – naučil se a praktikuje nejlépe to, co jsem se vás snažil naučit – jednoduchou hru, které je účelná a pohledná (až teda na tu už pověstnou kličku, kterou mu >zatím< všichni baští). Dost na tom, že nám naši hru komplikuje soupeř – nebudeme si jí komplikovat ještě sami. Tahoun je tedy i psychický – o tom jsem se přesvědčil na turnajích, kdy chyběl kapitán Tomáš a na poslední dva turnaje po menší Tomášově krizi jsem již pásku svěřil Erikovi. Cením si na něm jeho výrazné psychické vyzrálosti; mnoho hráčů je stále na úrovni dětí, Erik je v tomto ohledu dál než někteří muži. Co se týče herního projevu jsem na něj v dorostu zvědavý; očekávám od něho, že se bude učit novým věcem, aby se vyvíjel všestranně, aby dokázal to, co dokázal letos: překvapit soupeře tím, co udělá, ale zárove� neustoupit ani když jeho úmysl prokoukne. Známka 1

#23 Marek Lukeš: patřil mezi sváteční střelce, avšak také do základu. Jeho úloha byla specifická polohou: byl odzačátku součástí Erikovy formace, kde plnil roli defenzivního křídla, aby Erikovi kryl záda, při jeho náletech. Nutno říct, že tato spolupráce fungovala, uvidíme však, jestli vydrží do dorostu nebo přijde nějaká jiná. Marek měl nejprve dlouho problém naučit se hrát pořádně tělem (vzpomínám si, jak ho to učil Pavel), často právě na křídle propadal a musela se k němu vythovat obrana, časem se to ale naučil a zvládal se zapojit i do rozehrávky, kde sloužil jako spojka mezi obranou a Erikem. Je nutno zapracovat na rychosti a síle, aby se nenechal tak snadno odstrčit od míčku. Dále zlepšit střelu – přeci jenom útočník by měl diponovat ostrými náboji. Marek ale několik gólů v sezoně dal a je vidět, že hru chápe a ví, kde má být. Pracovat tedy musí hlavně na fyzičce. Známka 2

#28 Tomáš Kočka: je to neskutečný srdcař, tahoun celé pětky. Má skvělý fyzický fond – kéž byste měli všichni takový! Jakým způsobem dokáže oddřít zápas – to je pastva pro oči trenéra. Z tohoto důvodu jsem mu svěřil funkci kapitána. Tady se ovšem časem ukázala jeho slabina. Jeho styl hry je totiž těžký pro soupeře a tak jeho akce likvidují často ne zcela čistým způsobem – pro rozhodčí však často neviditelně a to jak z důvodů toho, že tomu nerozumějí nebo to skutečně nevidí, jisté je jen to, že Tomášova psychická odolnost je v tuto chvíli malá a snadno se nechá rozhodit a zbytečným řečněním rozhodčí jen dráždí. Tomáš je velmi talentovaný a proto se může zdát, že po něm chci víc, než po ostatních. Někdy se stalo, že neunesl tíhu své role, svého očekávání – kdy bojoval sám se sebou, když od sebe čekal lepší výkon a hlavně góly, protože se to od něho čeká, zárove� bojoval s rozhodčími, kteří vskutku nechodili někdy prvotřídní a v tom všem už nezbylo místo na tažení a motivování týmu. Bylo vidět, že mu odebrání funkce prospělo, že hraje ve větší pohodě – ne pod takovým tlakem. Do budoucna bude velkou herní oporou jak dorostu, tak juniorky. Známka 1-

#41 Karel Kovács: Karel je takový zvláštní případ: někdy má den a září, plní pokyny a využívá svojí hlavní výhodu, tvrdou střelu, kterou nikdo nemá takovou. Bohužel takových dní měl letos pomálu a jestli ne, tak je neměl v ty dny, kdy se hrála liga. Často jsem si říkal, jestli mě vůbec poslouchal, když jsem opakoval pokyny – a to jak v zápase, tak na tréninku. Jeho problémem je myšlení a pohyb – těžko říct, co více. Jisté je jen to, že oboje z části. Kdyby však zapracoval alespo� na jedné z nich, došlo by k rapidnímu zlepšení – vždyť spousta hráčů si vystačí pouze s jednou z těchto dovedností. Konkrétní chyby co dělá tzv. mrznutí – tj. čekání na balon, nesbíhání si pro něj. Pocit, že střelec je kanonýr, co stojí vedle toho těžkého kanónu, od kterého se nemůže hnout a čeká, až mu někdo “nabije“ a on vypálí tu dělovku, která (když se trefí) propálí každého brankáře, i kdyby to chtěl chytit. Takto se to ovšem hrát nedá a problém je, když to někdo neumí pochopit a stále si myslí, že to může dělat po svém. Přál bych si, aby Karel začal alespo� na jedné dovednosti více pracovat a stal se letošním kanonýrem starších žáků a aby si vzal k srdci alespo� třetinu rad, co mu dávám, jinak bude v sestavě zase jen do počtu. Známka 3

Závěr:

Bude následovat článek pro kategorie, které budu řídit já (dorost a starší žáci) - ten bude ale formou dopisu, kde se seznámíte s tím, jak to bude všechno fungovat, plus informace o Prague Games a soutředění.
Veškeré dotazy a připomínky ať ke článku nebo něčemu jinému směřujte na mě na mail (weber(zavináč)panthers(tečka)cz nebo na mobil 775 726 837
Za chyby se omlouvám - psal jsem to v rychlosti - jak jinak, žejo ;-)