|
Asi úvod
Rozhodl jsem se, že napíši určité zhodnocení proběhlé přípravy (soustředění a především působení na Czech Open), i když si myslím, že to moc velký dopad mít nebude, jelikož mi přijde, že hodně z vás nemá chuť změnit svůj styl hry a alespoň trochu ho přizpůsobit týmu…
Takže čekejte hodně kritiky a občas možná i přehnané, ale je jí třeba. I když si ji vezme k srdci jen jediný hráč, tak se vyplatí.
Soustředění
Co se týče soustředění, tak pro mne v podstatě splnilo svůj účel. Je pravda, že jsme převážně budovali tým a zdokonalovali se v mnoha oblastech, které ale s florbalem měly společného jen to, že jsme je dělali na florbalovém soustředění. Tím nechci nic shazovat (já sám k tomu mám ty nejhorší možné předpoklady), soustředění to bylo nejlepší jaké jsem zažil…
Pokud jde o florbal, tak bylo (především ze začátku - bohužel) vidět, že mnohým hráčů - před tím si jistých sestavou áčka - se najednou začala trošinku hýbat podlaha pod nohama a tak začali těma nohama makat trochu víc než jindy a na úrovni tréninků to bylo znát (samozřejmě se totiž chytili ostatní a chtěli se předvést před „novým trenérem“). Bohužel tato euforie strachu vydržela jen pár dní… Došel fyzický fond a hlavně vyšlo najevo, že to s tou sestavou nebude takové horké, což je velký omyl, ale tak to už nechám na vašem zvážení.
Soustředění bylo zaměřené především na základy a snahu je perfektně ovládnout, což se zatím bohužel pořád nedaří… Některé nahrávky jsou stále k zblití a to se prostě nesmí stávat. Pro mne je nejdůležitějším a základním kamenem nahrávka a s tím související její zpracování (i když to většinou záleží na kvalitě nahrávky) a proto na ní budeme stále pracovat. Prostě se nedá hrát na postup, jestliže si nejsme schopní nahrát deset perfektních (nebo aspoň dobrých…) nahrávek za sebou.
Co se týče sestavy, tak mi soustředění příliš nenapovědělo, respektive ještě to všechno mnohem více zamotalo, jelikož až tam jsem se dozvěděl, že Kúža nebude hrát několik prvních turnajů a tím sestavou zamíchal lépe jak Lúďa kartami… Jinak na soustředění se hezky ukázalo, že bez toho Bureho to ta první lajna moc neumí. Útok, respektive útočníci se mi na soustředění ukázali jako naše největší slabina.
Závěrem k soustředění snad jen zopakovat, že co se týče trénování, tak celkem splnilo moje požadavky a očekávání. Jako jasně, že jsme mohli víc běhat venku, ale v tom počasí a vůbec… Ukázalo, že Panteři jsou skvělá banda lidí…
Czech Open
Do Czech Openu jsem měl původně v plánu nasadit to nejlepší, co se mi na soustředění předvede, jenže bohužel jak jsem již psal, tak představy o sestavě se trochu zamotaly a prostě nešlo vybrat ideální desítku. Proto se změnila taktika a do turnaje jsem šel s tím, že uvidím 15 lidí v zápasech, které budou podobné těm v lize (co se týče kvality, nasazení apod.) a jednoduše zhodnotím, kdo obstál a kdo ne. Tím bohužel logicky utrpěla kvalita našeho výkonu, jelikož jsem nemohl na zápasy nasadit vždy tu nejlepší sestavu, což bylo někdy docela psychické peklíčko, ale splnilo svůj účel.
Na úvod se sluší říct, že individuálně hrála většina kvalitní florbal a podávala dobré výkony, jenže jako tým jsme v mnoha věcech selhali. Nevím jestli se vyjadřuji naprosto přesně, ale většina z nás zkrátka nehrála dobře pro tým, ale pro sebe, pro svůj pocit ze hry a pouze pro něj. V podstatě je nezajímá jak dopadne zápas, ale hlavně aby oni si dobře zahráli a dali nějaký ten gól. U nikoho se to neprojevuje v úplně čisté podobě, ale určitou formu toho má každý. Což je špatně a musíme to změnit, jinak nemá cenu, abychom si namlouvali, že máme na postup, protože s tímhle přístupem je to utopie. Všichni myslím víte, kde ty rezervy máte…
Namátkou… Američan a jeho sólování, které mu pak sebere síly a někdy by se i chtěl vrátit, jenže tělo mu na to lakonicky odpoví: ,,Si asi upad, ne?“
Dejv a jeho představa, že každý zápas může rozhodnout tím, že zajede do rohu udělá pár kroků, vyjede do tří hráčů před bránu a… tam se stane zázrak.
Kúža a jeho kličky na středu, které často znamenají ztrátu balónu a kolikrát vražedný protiútok a kterým navíc věří natolik, že když poprvé nevyjdou, tak třeba podruhé vyjde zadovka bekhendem.
Alzheimerova až patologická chuť do kliček, které jsou dobré tak pro jeho ego, které mu pak ale stejně hodně ošklivě vynadá, jelikož míček ztratí, což mu nicméně nikdy nezabrání to příště zkusit znovu.
Pak je tu samozřejmě Bure, který bude bekům nahrávat jen když to bude ta poslední možnost, jelikož jednak jsou to leváci a nedokážou to zpracovat a za druhé mi přijde, že Bure má zafixovanou představu, že o útok se starají útočníci a beci jsou jen takový kontroloři jakosti, kdyby náhodou něco…
K bekům snad jen všeobecně to, že se už musí naučit si vzadu nahrát tak, aby se míček nerozskákal, nešel metr před nebo za a že držet míček na holi déle jak dvě-tři vteřiny je většinou cesta ke ztrátě balonu).
Tenhle způsob myšlení zkrátka musíme změnit. Nechci aby z vás byly stroje co jen mechanicky plní naučené schéma, ale musíme začít hrát víc jako tým a začít u hry více myslet a ne se pořád držet hurá stylu, protože „ten nám vždycky šel a je to zábava“. Zábava je to do té doby, pokud si to užívá trenér a věřte, že ten současný je z toho nasraný už dvě sezóny…
Teď něco málo k zápasům a stylu hry. Kde jsem viděl největší chyby a tak. Bude to trochu na přeskáčku, tak buďte tolerantní.
Zápas proti Slovincům ukázal naší největší slabinu proti slabým soupeřům - neschopnost dát gól (ano, zápas skončil 5:0, ale góly jsme začali dávat - pro přesnost, první lajna - až když soupeř fyzicky odpadl) a neochota křídel vypomáhat v obraně, jelikož tam je přeci možnost brejku a oni to nějak vzadu zvládnou a když ne, tak to stejně není moje chyba, já jsem přeci křídlo a mám svého beka tím to… hej, kde ten šmejd je?
Protikladem proti tomuto sobeckému přístupu, v němž jsou králové Dejv, Amík a Alzheimer, byl v zápase se Švýcary Vojta. Pomáhal s obranou, ochotně se vracel a občas to možná až přeháněl s tím stahováním. V tomto zápase byla na druhou stranu vidět neschopnost našich obránců (ne vždy, abych byl spravedlivý) si nahrát několik nahrávek mezi sebou, aniž by to pro ně, respektive pro naši bránu znamenalo ohrožení.
Tím se dostávám k největšímu problému, který podle mě náš tým trápí. Podíl na tom má každý. Beci svou nepřesností rozhodí sami sebe a tak se raději balónku zbaví nahrávkou na křídlo, které okamžitě balón strhne a žene se dopředu (buď na střelu, je-li to Amík, do rohu, je-li to Dejv, do kličky na střed, je-li to Kúža nebo Bure… nebo do prdele, když jsem to já) a z této situace se snažíme dostat co nejdříve do gólové situace, jako kdyby každý útok musel skončit gólem. Nedokážeme být trpěliví.
Nahrát si několikrát vzadu, poslat pas na útočníka, ktrerý udělá dva kroky dopředu a hned vrátí na beka, který se mu pohne. Pak zase pár přihrávek mezi beky a když se objeví dobrá příležitost tak nahrávka, střela, teč a gól. Zní to jednoduše a kolikrát skutečně je, jen to chce za prvé trpělivost a za druhé se zbavit návyků, že když mám míč, tak zapíchnu pohled do země, abych náhodou neviděl volné spoluhráče a běžím dopředu a tam s tím něco vymyslím. Pravděpodobně vystřelím do hráče, jelikož je přece neslušné vystřelit dřív než ke mně přijde…
Hodněkrát jsem také slyšel výtky, že nahrávka na beka je riskantní, jelikož bek ji nezpracuje, respektive tam není… To je bohužel pravda tak z 20% procent. Zkažené nahrávky na beky vznikají totiž velmi často tak, že útočník hledá a zkouší všechny jiné varianty, hlavně takové, které by mohly skončit gólem (převážně jde o úvahy ze země za zrdcadlem) a až když je jasné, že ani ty šílené nemohou vyjít, tak zkusí nahrát na beka – o mantinel a skákavou, jelikož za tu dobu rozhodování je už přirozeně bek obsazen.
Další věc, která mne vytáčela je rychlost reakce při rozehrávání volného úderu… na obě strany. Při bránění trvá než si kleknou dva hráči do zdi (nikdy jsem nepochopil, co je na tom těžkého, až do doby než mi došlo, že křídla vlastně s obranou nespolupracují) a naopak při útočení jsme tak fér, že počkáme až si nás soupeř obsadí a připraví se na nás, aby to snad chudinka neměl moc těžké. (To neplatí jen u „gólových standartek“ – nevím jestli si někdo z vás všiml, ale kvalitní, respektive chytré týmy rozehrávají volné údery odkudkoliv co možná nejrychleji, protože soupeř není připraven a zformován).
Asi jsem toho už napsal hodně, tak budu doufat, že alespoň něco bude mít nějaký efekt a zkusíte to změnit (minimálně polovinu napsaného jsem vám říkal na posledním tréninku před CO a nikdo se o to ani nepokoušel… například nahrávka na druhou vlnu snad nebyla ani jedna).
Současnost
Co vím a chci aby jste si uvědomili též je, že adeptů na áčko není málo, jelikož několikrát jsem si říkal, že by bylo lepší kdyby na určitém postu hrál někdo jiný a věřte tomu, že jakmile tenhle pocit budu mít během sezóny, tak toho dotyčného prostě vyměním.
Co se týče soupisek, tak to je ještě stále otevřená záležitost, ale tak nějak předběžně bych viděl, že na áčko budou napsané a tím i většinou hrající tři pětky… Béčko bude mít stálé dvě pětky, přičemž každý bude mít šanci mě přesvědčit, že má na to za áčko hrát. Nicméně oba týmy budou „uzavřenější“ více než minulou sezónu a béčko už se nebude lepit z toho „co bude a může“.
Na úplný závěr jen takové obecné shrnutí napsaného, respektive vypíchnutí věcí, které od hráčů očekávám a budu hodnotit v průběhu sezóny… Budu dbát na docházku (přesnou docházku, kdo bude chodit na tréninky pozdě bez omluv, respektive s výmluvami, tak mě jednoduše řečeno bude srát a lidi co mě serou mají trochu menší šance na nominaci) a především na nasazení na trénicích, schopnost dělat to, co mám a soustředit se plně na trénink. Přeci jen dáváme v současné době do florbalu hodně času, energie a peněz, tak chci aby se nám to vracelo v podobě dobré hry a stejně tak výsledků a kdo tomu bude „škodit“ svým přístupem tak vězte, že céčko má volného místa dost. Kdo se holt nebude snažit hrát systém hry, který se nám už neúspěšně snažil vmlátit do hlavy Mára, tak nebude hrát za áčko.
Tenhle článek berte předveším jako motivaci a nakopnutí do nové sezóny. Nejraději bych byl, aby si každý z vás řekl: „Co to ten ochlasta Gigolo mele? Já mu ukážu, kdo dělá kličky, kdo neumí nahrát apod… Už se těším na trénink až mu ukážu, že jsem desetkrát týmovější hráč než je on…“
Výkon na Czech Openu byl dobrý… zápas s IBK Kerubi opravdu stál za to a já stále věřím v sílu tohoto týmu a jeho hráčů, jelikož vím, že jsou to dobří hráči, kteří když budou makat a chtít, tak jim v postupu z ligy zabrání jedině týden otevřených dveří v pivovaru s ochutnávkami zdarma den před rozhodujícím zápasem… Jenže teď už nestačí jen makat a chtít. Ten mozek je zkrátka třeba používat i ve sportu.
Váš Gigolo
|
|