|
Za devatero sázkovými kancelář(m)i a devatero kasíny žil velmi nešťastný chlapec jménem Martin.
Což o to, nešlo, že by nebyl nepohledný (pokud zrovna nenosil sestřih, jako jeho hollywoodský idol z dětských let Krakonoš), byl to celkem příjemný mladý muž. Spíše šlo o to, že co měl, to prohrál...Ale vraťme se zpět.
Již od dětství byl fascinován vším co blikalo a vydávalo nějaké zvuky.Většina dětí žvatlá své první slovíčko, které zní povětšinou MÁ-MA, nebo TÁ-TA. Né tak Martin. JEHO první slovíčko bylo KA-SÍ-NO, dále následované výrazy jako RU-LE-TA, KOST-KY, TIKET, - to bylo jeho oblíbené slovo a v neposlední řadě třeba CHRTI. Nikdo neví proč si vybral z psích příslušníku zrovna tuto netradiční rasu... Když v necelých deseti měsících fascinoval na zahradní slavnosti všechny příbuzné a známé svých rodičů tím, že na poletujícího motýla, který se vznášel nad záhonem všelijaké květeny pokřikoval:"Admirál, Admirál", již to symbolizovalo, že s Martinem nebude všechno v pořádku.
Martin měl vůbec velmi rozlišné znalosti.
Když ho paní učitelka v chladném pozdním listopadu požádalala, aby se podíval ven, a řekl třídě kolik je na teploměru stupňů, odvětil jí dokonce v angličtině, že venku je:" Close to zero".
V hodině dějepisu dokázal bleskurychle odpovědět na otázku: "Kdo povstal z popela" křičel bez přihlášení, že PHOENIX. Při zeměpisu sice nedokázal vyjmenovat všech 51 Amerických států,ale TEXAS znal na výbornou. I v matematice exceloval. Sčítání mu šlo. Hlavně poněkud netradičních čísel. Například sečíst 5+5,nebo 5+15,5+25 či dokonce hrozivých 5+95, to vše Martin dával z hlavy na jedničku, nemusel u toho ani přemýšlet. Jen odečítání mu dělalo problémy.
Při slovní úloze:" Tatínek měl 1000korun a 15%procent utratil, kolik mu zbylo?" vůbec nebyl schopen pochopit zadání s tím, že někomu něco zbylo..protože on sám prohrával a utrácel vše již od svého dětství. Kolik peněz těžce vydělaných sběrem kaštanů prohrál s kamarády na kuličkách, nebo při hře na fanty, raději nepočítat. Občas ho děti šikanovaly a dokázaly ho obrat i ve hře, ve které o peníze zdánlivě vůbec nešlo. Zvláště holčičky ho v této hře využívaly. Martin si rád hrál na doktory a mladé slečny ho dokázaly přesvědčit, že vstupní poplatek je 30korun, což bylo tehdy Martinovo celé týdenní kapesné..
Při přechodu na druhý stupeň Martin pokročil v počítání, sčítal hlavně 50+50,50+150 i 50+450 s neskutečnou lehkostí. Dále mu vůbec nedělaly problémy násobky, hlavně dvou a při geometrii si nejraději s kružítkem trénoval výseče..
Jestli někdy někdo viděl něco černobíle, Martin od narození viděl všechno černočerveně s lehkým nádechem zelené.
Z páté třídy v 11ti letech Martin úspěšně udělal zkoušky na Gymnázium. Všeobecný testík udělal jen tak tak, zachránila ho otázka z české divadelní historie: Kdo spolupracoval s komikem Jiřím Grossmanem?" správně zodpověděl, že Šimek. Na křestní jméno si však nabyl schopen vzpomenout...
Léta na gymplu plynuly jako voda. Nejprve si udělal autoškolu (kolují legendy, že si vydupal jízdy v autě zn.Daytona) a později ve vyšších ročnících začal začal hodně sledovat sport a jeho velkou vášní se staly sázky na všelijaká sportovní klání. Časem se vypracoval v uznávaného školního odborníka v sázení (nikdo jinej nesázel) a začal si přivydělávat sázkovým poradenstvím. Mezi jeho klienty patřili např.uznávaný fotbalový trenér Petržela, nebo známý florbalista Jedlička, který byl znám hlavně proto, jak točil 15x za sebou švédské hokejové remízy za dvojnásobky. (Ani jednou to netrefil-pozn.autora).
Martin, protože měl sklony k tloustnutí a v maturitním ročníku se z něj dokonce stal anorektik se rozhodl, že musí začít sportovat a hubnout přirozenou cestou.
Vybral si florbal, hlavně proto, aby mohl ve sprše pozorovat vyvinuté (i méně vyvinuté) chlapce a díky své bisexualitě mu to činilo velké potěšení.
Doma potom psal inspirován tím, že viděl Štěpána, nebo Fenka oslavné ódy na jejich mužství, převážně v jambickém pentametru.
Díky tomu se vlastně dostal i na žurnalistiku, protože prostě psal rád.
A na vejšce to přišlo. Hubený Martin (zvracel několikrát denně) začal mít stále větší a větší (né kouty,Kúžo !) úspěchy u dívek a po přistěhování z vesnice na Pražskou Letnou je začal střídat, jako Kropi matematickofyzikální tabulky. Zvládnul jich i několik za týden, takový to byl borec. Jen zaplatil daň různými opary, tu a tam syfilis, příjice a lues. Virus Hiv se pro něj naštěstí nerozrostl do Aids a tak se
Martin mohl s dívkami (občas i chlapci) taškařit vesele dál.
Ale vraťme se zpátky k jeho vášni sázení !
Martin skončil se sázkovým poradenstvím a začal přemýšlet o tom, kde by mohl dál pracovat. Jednou, když se děl nonstop sedm dní zasebou v herně u rulety ho napadla spásná myšlenka. "Už vím, jak si budu vydělávat! Hraju v pondělí ruletu, úterý ruletu...každej den ruletu. To je vlastně týden v kuse ruleta", řekl Martin
a stal se tak velice stylově redaktorem časopisu TÝDEN.
A už nemusel sockovat o svých kamarádů o peníze na gambling. Dostával pravidelný příjem a ten mu zajišťoval šťastné a spokojené sázení a hraní.
Když prohrál vše co dostal v práci, zkrouhnul doma rodiče, nebo svojí nebohou bytnou, obvykle pod záminkou, že mu někdo "ukradl foťák" (Chudák jeho kamarád z florbalu Černoch, kterej mu na to skočil a z jeho deseti tisíc půjčených Martinovi se raduje TurboGold č.18 v kasínu PalaceRoma), nebo že musí platit povinné ručení.
Abychom mu ale jenom nekřivdili, to povinné ručení skutečně zaplatil.
A zaplatil ho za 5minut v Kasínu Kraken (mimochodem Martinova oblíbená mýtická postava).
Své velké ztráty z Hazardu se Martin snažil kompenzovat na svých kamarádech a tak přišel s tím, že by mohl obírat po večerech své kamarády při Pokeru. A tak se zaměřil na nebohého a při pokru věčně nalitého Evu, jeho chudého bratra Gigola a svojí herní modlu Kúžu o kterých věděl, že jim stačí zaplatit pár piv, trochu je nalejt a pak je obrat a vydělat na tom, aby zase bylo na "rulču" nebo na "maty", jak jim Martin familiérně přezdíval. (Mimochodem, taď se sluší dodat, jestlipak víte, jakej byl jeho oblíbenej večerníček? Ano, Pat a MAT !).
Záměrně si vybíral hry, ve kterých nehrál zákeřný slovák Mišo, či jeho Slovenský kumpán a pokerová legenda Mr.Poker, jenž dokázal, stejně jako Mišo obírat kamarády s železnou pravidelností.
Vlastně v tom florbalovém týmu bylo - když tak nad tím přemýšlím více hráčů, kteří chodili hlavně na poker, než na florbal- zdravíme Lůďu do VASARY.
Martin ovšem stále více začal prohrávat a pak to přišlo. Kdesi z Třinecké mlhy (citace z Gigolovy autobiografické knihy Pivo a já) se vyloupl jakýsi Kamil. Hned jak ho Martin uviděl, byla z toho (oboustranná) láska na první pohled. Statný mladý muž s černými vlasy, skoro jako Vetchý zamlada s neskutečným kodexem pro morálku a slušnost (a citem pro výběr sestavy) se začal s Martinem scházet.
Svá společná setkání omlouvali tím, že bydleli zamlada kousek od sebe a že maj určitě taky spoustu příbuznejch na ose Třinec-Havířov, ale svoji lásku před ostatními skrýt nedokázali.
Díky Kamilovi, dobrovolnému hasiči a čestnému členovi Kapky Naděje Martin úplně přestal s gemblováním, po letním soustředění 2009, kde měli chatku jen a jen pro sebe Martin nabídl Kamilovi, jestli by s ním nechtěl leťět do Ameriky. Kamil bez váhání láskyplně kývl a v září 2009tito dva mladí muži (jeden vyléčený gambler) spolu odletěli do LAS VEGAS a od té doby je nikdo neviděl.
Jiří Kropáček z toho byl velice smutný, neměl komu na trénincích říkat "dědku" a "ty nulo"-což Martin obzvlášť nelibě nesl při vzpomínce kolik peněz právě na nule prohrál), tak mu nezbývalo, než se dál sázet s Bountym o kečupy kdesi v tichosti Zručské přírody. HOWG !
P.S.: Veškeré informace v článku jsou smyšlené a podobnost s postavami je čistě náhodná :)
P.S.2: Kdo se v článku nenašel, ať toho nelituje, určitě byl, je, nebo bude Martinovým milencem - zdravíme Honzu Veselku do Anglie ! :)
|
|
