Ăšvod

Tak jsem se konečně dokopal k tomu, abych jako nově zvolený Thunder-žurnalista zpracoval svůj první článek. A tak jsem se jakožto hráč a zárove� zpravodaj vypravil na válečné pole Summer Cupu, který se uskutečnil 2. – 5. června v Liberci. Jelikož ještě nemám odpovídající vzdělání na to, abych napsal pořádný článek, tak pouze využiju své předpoklady a předložím takový mix různých žánrů pochybné kvality. Na Pullitzerovku to nebude, ale snad se to bude dát číst (je to Arial...)

Odjezd by TB

Náš výlet začal klasicky už od srazu. V půl 7 byl na Hlaváku pouze Dan Švarc, posila z FKMP, my ostatní jsme se začali trousit až později. Když v 6:45 vyšlo najevo, že náš gólman má zraněnou ruku a bohužel nepřijede, nikdo netušil, že to je teprve začátek. V 6:50 se objevil nikým nečekán Honza Veselka s obrovskou taškou, která nemohla skrývat nic jiného než věci na chytání. Někomu spadla čelist, jiní se začli modlit. Tohle fakt nikdo nečekal....Ale velký comeback se nekonal – Honza pouze přespával u Davea, v tašce měl jenom věci na chození a pytel s ho(u)lením. Navíc se ukázalo, že JayJay chytal 5 let za Future a tak bylo rozhodnuto. Honzovi jsme dali sbohem a s malým zpožděním jsme vyrazili směr Liberec. Osazenstvo aut bylo následující: s Petrem jel David, Fíla a Dan, u Kuby jsme se tísnili já s Kúžou (ach...), JayJay a Karel a jako poslední jela nejvíc namačkaná dvojice Kocour s Mišem(-: Cesta probíhal celkem v pohodě, o zábavu bylo postaráno (Noc je ještě mladáááá) a tak jediná nepříjemnost nastala těsně před Libercem, kdy jsme museli čekat asi deset minut na závodníka Kocoura, který nakonec zdolal hranici neuvěřitelných 110 Km za hod a díky tomu nepřijel pozdě

TB : Draci Lanškroun 5:2

Takto kompletní jsme dorazili do haly kde nás přivítal šestičlenný soupeř jménem Draci Lanškroun. JayJay se posadil do brány, první pětku pak tvořili většinou stabilní hráči TB A – v obraně Mišo s Kocourem a v útoku trio Fíla, Kúža a Já. Druhá pětka pak měla v obraně Káju s Petrem a v útoku Kubu, Davea a Dana. Sestava tak byla výborná – kdybychom takhle odehráli celý turnaj, mohli jsme udělat ještě lepší výsledky.. Jak už jsem řekl, soupeř byl v šesti, my jsme byli dost natěšení a tak jsme na soupeře vlítli ve stylu závěru minulého ligového ročníku. Po první polovině jsme vedli 4:0 (v Liberci se hrálo 2krát 15min). Díky důraznému čekingu se soupeř k ničemu nedostal a to málo co si vytvořil zlikvidovala pozorná obrana nebo gólman. Hned první gól dala z úhlu po šikovné kličce brankáři naše posila Dan Švarc, Kúža si pak pohrál s obranou a vymetl šibenici, poté se prosadil klasicky z blízka po nahrávce Davida Kuba a poté jsem já po vybojovaném míči přelstil brankáře přízemní střelou k tyči. Po přestávce jsme znatelně snížili míru agresivity, přestali jsme hrát aktivně a výsledkem byly dva obdržené góly. V závěru pak ale Kúža geniálně zvolil při standartce přihrávku lobem na nabíhajícího mě (dá se to tak říct??) po které jsem dal zblízka ze vzduchu (a z běhu a bekendem a z úhlu ááááá alibismus..(-: ) poslední gól zápasu. S výkonem jsme mohli být spokojeni – první půle nám vyšla dokonale a vítězství jsme si pak nenechali vzít ani po slabší druhé půli. Měli jsme spoustu šancí, předvedli jsme nějaké pěkné akce a celkem se bylo na co koukat. Nutno říct, že v dalších zápasech jsme mnohdy předvedli lepší výkony a odešli s daleko horším výsledkem.

Mezihra

Po prvním úspěšném zápase jsme se šli ubytovat na místních luxusních koleje, které nám měly být domovem na dalších několik dní. U recepce se pak odehrálo několik klasických situací v režii Thunderballs – nejprve drobné škorpení ohledně počtu nocí pro některé hráče který trochu nesouhlasil, pak Fílovo představení v recepci po kterém jedna uklízečka prohlásila, že takový tým tady ještě nebyl a na závěr exhibice Jakuba Kuby, který rozbalil svůj šarm a kouzlo na dvě místní krásné mladé dívčiny. Když jsme se konečně zařídili v místních ubikacích, vypravili jsme se ještě na oběd, kde jsme si snad všichni objednali svíčkovou (se šesti, s osmi a kája s fílou snad s deseti...) a kde se fíla pořád ptal, jak se všechny ty svícny se svíčkama na stůl vejdou. No prostě klasika.

TB : VĹ SK Pedf UK 3:2

V 17:45 nás čekal další soupeř – tentokrát Bflmpsvz Pedo GB neboli VŠSK Pedf UK. V tomhle zápase šlo o hodně, protože v případě vítězství bychom na 99% postupovali do prestižní Elity A. Začali jsme ovšem velmi špatně – hned po rozehrání jsme dostali gól, snad 12 sekund po prvním vhazováním. Ukázali jsme ale, že se jen tak nevzdáme a hráli jsme se soupeřem vyrovnaný florbal. Hrálo se dost tvrdě, ze strany některých hráčů soupeře šlo někdy až o zákeřnost, ale po zkušenostech se Spartakem jsme byli připraveni na všechno. Brzy vyrovnal po nahrávce Davida Kuba, soupeř ovšem odpověděl stejně a po chvíli opět vedl. Poté se v kritické chvíli zápasu zranil Fíla a do útoku tak musel Mišo. A nevedl si špatně – při jednom z prvních střídání jsem ho vyslal do trháku kdy šel sám na golmana – Mišo udělal kličku a z úhlu vystřelil, míč ovšem na brankové čáře vykopl obránce. Mišo se opět zmocnil míčku, přenechal ho Kúžovi a ten tvrdou ranou pod ruku golmana opět vyrovnal. Poté se hrálo nahoru dolů, doleva doprava, naše obrana měla dost práce a JayJay si dost zachytal. Ale opět se ukázala naše touha po vítězství. Nepřestali jsme čekovat a dohrávat souboje, což se nám zhruba 2 minuty před koncem vyplatilo – Dan vyškrábl za brankou zdánlivě ztracený míč, dobře se zorientoval a poslal přihrávku před branku, kam se dobře natlačil David a střelou po zemi strhl vedení na naší stranu. Do konce zápasu se pak již nic podstatného nestalo a tak jsme odcházeli s jistotou postupu do Elity A.
O tomhle zápase podle mě nemůžeme říct, že bychom v něm byli lepší než soupeř – oba týmy hrály docela rychlý, kombinační florbal a my jsme si vítězství zasloužili hlavně díky větší chuti po vítězství, individuální převaze hráčů a trochu i štěstí. Jinak ten výkon nebyl úplně optimální, poznamenala nás nucená výměna v útoku - zranění Fíly bylo nepříjemné hlavně kvůli tomu, že za něj musel naskakovat bek, a z toho pak vznikla nesehranost a zmatek. Obrana si v tomhle zápase odehrála své – v bránění byla bezchybná, ovšem rozehrávka občas pokulhávala.

Thunder párty I. (Jägermeister)

Po tomhle vítězství jsme měli jistotu postupu, tedy splněný cíl a tak jsme mohli jít do blízkého S Clubu, kde jsme hodlali oslavit naše veleúspěšné představení na 1. dni turnaje. Jakoby náhodou se tam zrovna konala Jägermeister párty – za každé dva JM jsme dostali čepici. Myslím, že bychom si teď klidně mohli otevřít pouliční obchod(-: Večer se odvíjel zcela podle našich představ – čepicemi jsme vyzbrojili celý tým, pořádně se najedli a užívali si chvil, kdy jsme se cítili jako vítězové – a které měly brzy přestat. O půlnoci se Kuba rozhodl, že půjde provětrat stojaté vody tamních diskoték, vzal Karla, Kocoura, JayJaye a vyrazili. My ostatní jsme ještě chvíli bavili před S Clubem (v paměti mi utkvěla házená s ježkem a věty "Kůžo nedrž ho za ty bodliny" a "Myslíte že bodliny hoří?" A pak se divte že ježci skáčou pod auta....). Na kolejích se pak rozjela nezávazná zábava, která vygradovala zpíváním koled ve 2 ráno spícímu Petrovi v mém, Fílově a Davidově podání – pro zájemce vše natočil Mišo na mobil. Když jsme se pak ráno probudili (a omluvili se Petrovi (-: ), vyslechli jsme skvělou historku od Kuby a spol. kterak na místní dýze roztancovali davy roštěnek, Kuba dokonce jednu sbalil a nejlepší pak bylo jejich líčení jak Fencík z Apolla ve 3 ráno tancoval na stole a zpíval na celou diskotéku : "I loooove Thunderballs!!!" Myslím, že je vidět, že nudit jsme se rozhodně nemohli a naopak jsme si to pořádně užili.

TB : No name 0:5

Ve 12:20 jsme nastoupili k poslednímu zápasu ve skupině. Pro Kúžu to byl rozlučkový zápas, ještě ten den musel totiž odjet zpátky do Prahy kvůli pracovním záležitostem – pořád mluvil o nějakém summitu nebo co.. Naše sestava byla VELMI kombinovaná. Fíla byl zraněný, a proto šel chytat (zní to dost nelogicky..(-: ). K nám s Kúžou se posunul na levé křídlo JayJay a místo Dana, který jel do Prahy složit zkoušku, (to jsou výmluvy teda...) se posunul do útoku opět Mišo. Jako jistí postupující jsme hráli především o čest. To se nám ovšem proti soupeři s neznámým jménem No name (taková slovní hříčka..) výsledkově moc nepodařilo. Jak nám před zápasem potvrdil David Ghali á la naše chodící ročenka, tak soupeř byl v zajímavém složení. Hrálo za ně několik kluků z 1. a 2. ligy a vypadalo to tedy, že to nebude lehký úkol. Prvních 10 minut jsme hráli velice aktivně, ale soupeř se prezentoval moderním pojetím hry, neustále se vzadu točili všichni hráči atd. – bylo vidět, že jsme narazili na silného soupeře. V takové sestavě bylo jasné, že nemůžeme kvalitnímu soupeři příliš dlouho konkurovat. A tak přišly góly – nejprve z dálky, pak vlastní, pak v přesilovce atd. Nemá cenu moc mluvit o gólech které jsme dostali – některé padly po našich hrubých chybách, jiné proto, že byl soupeř o třídu lepší. Zaráželo nás spíš jejich chování – soupeř se prezentoval jako banda namachrovaných frajírků, mistrů světa co můžou všechno. Vyústilo to v jejich hru, které se nedalo říkat florbal – neustále hráli vysokou holí, "brečeli" při každém lehčím souboji, posmívali se, kdykoli se nám něco nepovedlo a chovali se opravdu jako banda spratků. Mě osobně to dost zkazilo náladu – vždyť to že vyhrajou oni, bylo od začátku jasné, byli o třídu lepší. Tady se ukázalo, jak moc je někdy potřeba dostat od maminky(nebo od Romana..??) na holou. Co se týče naší hry, tak ta byla dost poznamenaná změnami v sestavě a nesehraností – tenhle zápas nám prostě nesedl a byl na turnaji asi náš nejhorší – v ostatních zápasech jsme vždycky předvedli buď velmi dobrý výkon, nebo jsme i bez něj měli dobrý výsledek.

Klára

Po tomhle debaklu nás čekalo 26 hodin bez hraní florbalu, které jsme vyplnili koukáním na florbal (hlavně zápasy Apolla), blbnutím a taky tím, že přijela Klára. Ano, naše věrná fanynka za námi přicestovala až do Liberce!! A hned po příjezdu prohlásila, že na pokoji bude bydlet jenom s nejkrásnějším a nejlepším florbalistou z týmu. No, tak rád jsem se Kláry ujal...(-: Ne, prostě a jednoduše – Klára zaujala volné místo po Kúžovi, což bylo náhodou v mém pokoji, no. S jejím příjezdem se nám všem zvedla nálada. Kláru jsme nešetřili, a hned první večer jsme ji dělali společnost úplně všichni, přičemž jsme probírali celou pestrou škálu našich témat (florbal a sex), jako by tam nebyla. Nutno dodat, že Klára si rychle zvykla a po chvíli už se ani nečervenala. Předtím než se šlo spát, vznikla trochu nechutná debata o tom, kdo si Kláru vezme a udělá z ní ženu. Ovšem po sérii silných řečí se k tomu nikdo neměl a tak z toho zase nic nebylo. Škoda Kláro – třeba příště ((-:

TB . B.U.H. Praha 1:6

Už večer jsme věděli, že našimi dalšími soupeři budou nám dobře známí B.U.H Praha A i s Behemotem a Slavia TU Liberec. Ze skupiny postupovali 2 týmy a tak jsme si mysleli, že by mohla stačit výhra nad Libercem k postupu ze druhého místa. O kvalitách Buhu jsme věděli moc dobře, ale Liberec vypadal celkem schůdně – ve skupině porazili Apollo pouze 1:0 a ani herní projev nebyl nic extra. Na oběd jsme si zajeli do města, kde jsme také vyzvedli dvě toužebně očekávané posily – Stanlyho a už po druhé Dana. Sestava se tak aspo� trochu vrátila do starých kolejí. JayJay šel zase do branky, napůl uzdravený Fíla se vrátil ke mě na křídlo a na centra jsme dostali právě Stanlyho. Vlivem těchto změn se z nás stal 2. útok, protože v Davidově útoku žádné změny nebyly a tak hrál zase s Danem a Kubou na křídlech. Samotný zápas začal velice nadějně – prvních deset minut jsme hráli výborně, hodně jsme čekovali a hlavně měli spoustu šancí – ale žádnou se nám nepodařilo proměnit. To se pak stalou alfou omegou celého zápasu. Postupně stáli sami před Behemotem ve stoprocentní šanci Stanly, já i Filip, ale nikdo z nás nedokázal Behemota překonat. První útok pak ve fázích, kdy měla přijít střela zbytečně nahrával, a tak ani z jejich akcí nepadl gól. BUH nám naproti tomu dali lekci v produktivitě. Z prvních 5ti střel dali tři góly (JayJay neměl vždy úplně čisté svědomí, ale těžko mu něco vyčítat, vždyť zaskakoval a jinak chytal dobře) a tím dost utlumili naši útočnou aktivitu. Po přestávce pak přestala fungovat spolupráce mezi obranou a útokem a to v obou směrech, přišel jakýsi herní rozklad a místo útočné hry z první poloviny jsme se jen bránili. Pro soupeře pak už nebyl problém nám nasázet další dva góly a nic na tom už nezměnila ani Fílova krásná křížná přihrávka na Stanlyho, který poprvé a naposled překonal Behemota. Pro tenhle zápas bylo určující to, jak jsme nedokázali proměnit šance – Filip zkoušel Runnestiga, David nebyl schopen pořádně vystřelit, já jsem střílel mimo, Dan místo střely nahrával, Kuba máchal hokejkou ve vzduchu a Stanly trefoval jen Behemota. A pokud šla střela od obránců tak buď mimo, nebo ji Behy v pohodě lapnul. V tomhle zápase nám prostě scházel střelecký klid, trocha štěstí a nejvíc "vadil" Behemot. Na druhou stranu musíme říct, že jsme předvedli dobrý výkon, kterým jsme soupeře dokonce na začátku překvapili, měli jsme spoustu dobrých šancí a vůbec jsme nebránili špatně – góly padaly klasicky po chybách nebo střelách z dálky. Musíme si taky uvědomit, že soupeř je 3. liga a u nás navíc hráli v útoku pouze dva stabilní hráči z áčka.

Thunder párty II. (Tequila)

Po tomhle zápase jsme věděli, že zápas s Libercem pro nás bude životně důležitý. Ovšem přípravu na něj jsme pojali dosti osobitě. Úplně náhodou se v našem milém S Clubu konala tzv. tequila party – panák za 25 a Tequila Sunrise za 35!!! Tomu se vážně nedalo odolat, a tak většina z nás vyrazila večer do onoho doupěte neřestí a slastí. Je pravda, že asi do 9 jsme koukali na Prince a večernici, ale pak se to rozjelo. Nejdřív jsme si dali pořádné jídlo, na kterém jsme začali stavět. Tequily lítaly vzduchem, pilo se jako o závod – jako by se ani další den neměl hrát nejdůležitější zápas turnaje...Vyhlašovaly se různé ceny, kocour vyhrál tequilu za nej. obranný zákrok, Klára dostala jeden drink za nejlepší fanynku. Tou první cenou jsme evidentně naštvali Petra, který místo aby si šel lehnout a trucovat se správně rozjel a stříbrných tequil si dal šest nebo sedm. My z Mišem jsme si zase zapálili B 52 a objednávali si další a další drinky. Prostě zábava byla skvělá, já osobně jsem si se všema skvěle pokecal, pak mi sice Dave osolil drink a Kocour jeden vylil, ale nic nám nemohlo zabránit v tom, abychom se dobře bavili. Navíc se začala rozjíždět i hudba a za chvíli se na parketu začaly vlnit místní krasavice. Musíme ovšem dodat, že jako první šla tancovat Klára a několik členů TB. Vrchol celé akce pak nastal, když se rozjel Kája – jeho lesklá hlava se vznášela mezi davem těl a musím říct, že tancuje opravdu dobře. Lidé se začali párovat (Kája s jednou černovláskou, já se dělil mezi jednu Japonku a Dana(-: , Petr s Klárou, Kocour s Davem atd.). V té chvíli jsme usoudili, že je čas jít na koleje. V různých skupinkách jsme pak dorazili a ještě asi hodinu a půl jsme blbnuli – já třeba nikdy nezapomenu na skvělou fotbalovou školku s Davem a Fílou, při které jsme málem zdemolovali pokoj nebo na Daveův fór "dáme si něco od podlahy – a sousedovic Toníček nemá žádný koníček..." kterej byl životnííí!!! Ale to byste museli slyšet. Tahle noc byla prostě nezapomenutelná, něco jako minulej rok v Mladý Boleslavi a sem rád, že takhle společně někam jezdíme – prohlubuje to vztahy mezi lidma. S někým se vidíme jenom ty 2 hodiny v pátek a to je strašně povrchní, a tady jsme spolu byli 4 dny. Já sem si třeba s Petrem nebo Mišem pokecal jako ještě nikdy a bylo to skvělý. Proto se třeba tak moc těším na soustředění, tam to bude ještě lepší!!

TB : Slavia TULiberec 0:6

Ale abych se trochu vrátil od osobních myšlenek a zpovědí. Po téhle úžasné noci nás některé čekalo malinko slabší ráno, ale to jsme brzo překonali a šli jsme se soustředit na zápas do haly. Tam nám začalo docházet, že utkání bude asi složitější, než jsme si mysleli. Liberec totiž nastoupil v dosti obměněné sestavě – oběvili se prvoligoví hráči a už při rozcvičování bylo vidět, že tohle je jiný Liberec, než který jsme viděli hrát proti Apollu. Zápas ale začal navlas stejně jako proti BUHu. Tlačili jsme, nenechali soupeře moc hrát a měli jsme neuvěřitelné gólové šance. Já jsem byl po sólovém úniku sám před gólmanem, David několikrát překvapivě hezky střílel, střelu Kuby zablokoval před brankovištěm snad vlastní hráč, fíla hezky zkoušel z poza branky air dribling atd... Prostě je neuvěřitelné, že jsme z takovýchto mega šancí nedokázali dát gól. A pak opět stejný scénář – útočná hra opadla, byli jsme vyčerpaní z toho, jak se musíme vracet po neproměněných šancích. A pak už dal Liberec gól z dálky, pak padl vlastní gól, pak se někdo nevrátil a Liberec šel 3 na 1, až to bylo 0:6. A my jsme stále měli velké šance, které jsme nedokázali proměnit. Jako s BUHem. Obrana to měla dost těžké, protože postupem času chodil Liberec stále častěji 3 na 2 atd, navíc soupeři byli velmi kvalitní. Je ale pravda, že spolupráce s útokem byla vyloženě mizerná – což je ovšem vina jak obrany tak útoku.. Tenhle zápas už byl vyloženě frustrující – hráli jsme s daleko lepším soupeřem v úvodu vyrovnaně, měli spoustu šancí a hráli jsme svoji hru, ale góly jsme nedali a dostali jsme 0:6, což vůbec neodpovídalo tomu, jak jsme hráli. Liberec by nejspíš vyhrál, ať by se dělo cokoliv, ale ten výsledek měl být max. o dva tři góly. A tak je škoda, že se nám v těchto dvou posledních zápasech přes dobré výkony nepodařilo uhrát lepší skóre, které bychom si bezesporu zasloužili.

Závěr

Když už jsme věděli, že z další skupiny nepostoupíme, nezbylo nám než se vydat domů. Před odjezdem jsme si dali ještě přátelák s Merkurem, kterému nenastoupil soupeř, a stojí za zmínku, že Kája v něm dal na centru 2 góly. Pak už následovalo pouze takové trochu smutnější rozloučení s Libercem, dobrý obídek a na závěr malé překvapení, když Petr zjistil, že mu někdo v noci z okna totálně poblil auto - trochu na to doplatil Fíla, který to zjistil až v momentě, kdy šáhnul na kliku (-:
Celkově bych tenhle turnaj hodnotil velice pozitivně - do Elity A se kromě nás probojovaly samé týmy ze 4 či 3 lig, mnohdy posílené o prvoligové hráče a někdy i reprezentanty. Na druhou stranu je pravda, že jsme měli celkem příjemný los - silný tým byl v naší skupině pouze jeden a to No name. K herním věcem a hodnocení se vrátím ještě v dalším článku, který dodám zítra, ale celkově si myslím, že jsme se snažili předvádět vlastní hru, snažili se reagovat na to co vymyslí soupeř atd. Byli jsme vždy vyrovnaným soupeřem, i když jsme uhráli špatný výsledek. Největší slabiny byly jednoznačně v koncovce, nedostatečném nabíhání do prostoru na přihrávky obránců a nesehranosti co se útoku týče, v obraně pak byly nejhorší opakující se hrubé chyby v rozehrávce a komunikace s útokem. Z některých zápasů jsme se poučili, a myslím, že celkově nám tenhle turnaj hodně dal. Jak po lidské stránce, kdy jsme se stačili víc poznat, tak po stránce herní, kdy nám lepší týmy ukázaly naše největší slabiny a inspirovaly nás, jak bychom jednou třeba chtěli florbal hrát. Takže za rok znova a jak říká Jakub - pojďte vyhrát Elitu B....(-:

Mmerck