|
Prolog
Jelikož mám konečně za sebou všechny školní povinnosti, tak se opět se dostávám k psaní článků pro TB. Ten poslední se týkal zápasů ještě před Vánocemi, takže tam plynule navážu, ale nebudu psát tak obsáhle jako minule, aby se to dalo vydržet.
17.12. TB – FBI 4:7
V tomhle zápase jsme poprvé v sezóně prohráli. Začali jsme špatně už od začátku a brzy dostali dva góly. Pak jsme se sice vždycky nějak dokázali na soupeře dotáhnout – hlavně zásluhou druhého útoku, protože ten náš byl naprosto neschopný – ale vlastními chybami jsme se sami sráželi dolů. V poslední třetině sice Kúža s Burem po krásné akci dokonce vyrovnali, jenže pak jsme zase dostali gól, načež jsme ze střídačky odvolali gólmana a dostali další. Za to se na nás po právu zlobil Dave, protože kluci na hřišti o ničem nevěděli a my jsme tak přišli o šanci s utkáním ještě něco udělat. V posledních vteřinách jsme pak dokonce dostali ještě jeden gól, a skóre tak nakonec moc neodpovídalo jinak vyrovnanému průběhu. Na tento zápas nebude rád vzpomínat hlavně první útok – oproti jiným utkáním, kdy jsme stříleli góly a rozhodovali, jsme se téměř neprosadili, já osobně jsem pak podal naprosto tragický výkon. Druhý útok se snažil hrát aktivně, střílel góly, (sám vojta dal dva), jenže to nestačilo. Navíc dva hloupé góly pustil Jiřík a my jsme se tak museli sklonit před úspěšnějším soupeřem. Teď s odstupem času je navíc zřejmé, že FBI se od tohoto zápasu odpíchli k dlouhé šňůře bez porážky, a v současné době je nám větším konkurentem (co se bodů týče) než FbŠ.
17.12. TB – FbŠ 4:1
Po ranním prohraném zápase jsme věděli, že nesmíme zaváhat. Už asi měsíc jsme se se soupeřem (no, hlavně teda s Mildou) vydatně hecovali na stránkách a tak bylo jasné, že utkání bude velice vyhrocené. Na samotný zápas pak dorazila spousta našich fanoušků, tři nalití fanoušci soupeře (ovšem s obrovským transparentem) a tak se v jeho průběhu mnohdy více bojovalo na tribuně než na hřišti. Se všemi hráči cloumala nervozita, po porážce s FBI jsme prostě museli vyhrát, a snažili jsme se proto na zápas maximálně koncentrovat. Rozdíl mezi oběma mužstvy byl patrný již od začátku. Zatímco my jsme se poctivě rozběhali, sdělili si u brány taktiku a pak stvrdili naše odhodlání mohutným pokřikem, tak hráči soupeře vypadali, že berou zápas za předem vyhraný. Na plochu nastoupili bez rozcvičení, taktiku vůbec neřešili a na náš pokřik také nezareagovali. Už po prvních pár minutách jim ale muselo dojít, že to s námi nebudou mít snadné. Naše taktika byla aktivně napadat jen pár metrů za půlkou, nedat nikomu ani centimetr prostoru a hrát agresivně, do těla, s tím, že po zisku balonku se pokusíme o bleskurychlý protiútok. A vše se nám dařilo. Soupeře jsme k ničemu nepouštěli, hráli jsme opravdu tvrdě a navíc Kúža po jedné rychlé akci pohotově zakončil. Rázem jsme se octli na koni, vysunuli forčeking (4čequeen) a Kůža nádhernou ranou do šibenice zvýšil náš náskoko na 2:0. V téhle fázi bylo nejdůležitější, že jsme v ničem nepolevili, nehrnuli se bezhlavě dopředu, ale stále poctivě bránili a to přinášelo ovoce. Soupeř začal být nervózní, Marek Brosch se začal hádat s rozhodčím a dvě ofenzivní hvězdy Plecháč s Balounem byli naprosto neškodní. Pak si u mantinelu vyměnili míč Kůža s Mišem a ten zavěsil – 3:0. To už jsme věděli, že zápas je náš, užívali jsme si náš skvělý výkon a soupeři přitom stále nic nedovolili. V závěru jsme pak s Burem založili rychlou akci, na konci které jsem v pádu a se štěstím dopravil míček do branky počtvrté. Celá hala byla v euforii, soupeř stál zlomeně na své půlce (dobře, to jsem trochu přehnal..) a všichni jsme si vychutnávali skvělý pocit z téměř jisté výhry. V závěru se sice za Jiříkova záda dostala jedna šmudla, ale to nám vůbec nemohlo pokazit radost, protože jsme porazili vedoucí celek tabulky jasně 4:1. Teď k jednolivým výkonům – nejlepší na naší hře byla obraná část celého mužstva, kdy křídla znepříjemňovala rozehrávku, centři vykrývali prostor a obránci byli v soubojích 1 na 1 snad 100% úspěšní. A jako největší jistota byl vzadu Jiřík, který místy přiváděl střelce Bohemky k šílenství (je pravda, že díky naší dobré hře to byly střely hlavně z větší dálky, což ovšem nijak nesnižuje jeho výkon) a odčinil tak svůj nevýrazný výkon z rána. Celá naše hra pak připomínala systém fotbalové Chelsea – základ v obraně, agresivní napadání a rychlé brejky. Ač hrály oba útoky výborně, nelze nepřipomenout, že všechny góly zařídil 1. útok (hlavně Kužela teda), ale hlavní je, že ani jedna formace soupeře k ničemu nepustila a že se dodržovaly taktické pokyny. Celý tým prostě šlapal na jedničku a pochvalu jsme si tak zasloužili všichni, včetně geniálních fanoušků!
Vycpávka
Tímto zápasem jsme se přiblížili půlce sezony a před Vánoční pauzou jsme do další půlky hleděli z 1. místa. Cíl byl jasný – udržet vedení a postoupit.
8.1 TB – Vodolka 10:1
Do prvního zápasu v novém roce jsme nastoupili bez Miša, kterého nahradil Tomáš, který si to u nás ovšem trochu rozlil tím, že přišel asi 10 min před zápasem s tím, že spal 3 hodiny a taky tím, že to z něj hrozně táhlo (tzn. jedna půlka týmu se dusila na střídačce a druhé půlce-notorikům bylo líto, že den před tím nemohli jít chlastat). Čekali jsme poměrně lehčí zápas, a taky že jo. Vodolka přišla v 7mi, a kdyby za ní nenastoupili dva áčkoví hráči tak by kádr jen těžko aspoň vzdáleně připomínal kvalitu. Od prvních minut jsme tedy byli aktivnější a bylo jen otázkou času, kdy nám to tam začne padat. A tak jsem nejdřív já dvakrát zakončil samostatný nájezd, mezitím se trefil Kúža, pak David, Bure, Ondra, myslím že i Petr, no a úplně v závěru se nám podařilo dosáhnout desítky, když se pár minut před koncem krásně trefil Vojta a dal tak i zároveň 50. gól TB v této sezoně. Jiříkovi pak opět jen těsně uteklo čisté konto a my jsme si až po zápase uvědomili, že jsme mohli nechat chytat i Toluena, který opět věrně přišel na náš zápas (a to na 8.00!!), čímž by to pro něj aspoň mělo smysl – no, příště. Jinak bylo fajn, že oba útoky daly stejný počet gólů, v obraně jsme neměli žádný problém a ještě jsme si s chutí zastříleli. Ale všichni jsme dobře věděli, že Vodolka pro nás v této sestavě není soupeř a že další zápasy tak jednoznačné nebudou…
22.1. Tb – Apollo 1:5
Ranní zápas s naším klasickým rivalem poznamenala Kocourovo ehm, nedopatření, kdy si chudák nemohl v Praze plné hal vybrat a chvíli se tak rozmýšlel před branami Radlic, i s registračkami, čímž nám všem způsobil hrozné nervy, problémy a vlastně tím úplně ovlivnil celou sezonu!(to aby si tak nevyskakoval a nemyslel, že už jsme na to zapomněli). Každopádně rozhodčí ho nepustil do zápasu a tak jsme hráli pouze na 3 beky. Od začátku jsme zmatkovali, dělali chyby a vůbec jsme budili pocit, že jsme ještě nezačali hrát a jen tak pobíháme po hřišti. Celý zápas jsme odehráli v katastrofálním nasazení, bez šťávy, špatně jsme napadali, centři se ploužili po hřišti (hlavně tentokrát Kúža), obránci nebyli schopní rozehrát a křídla zase někam naběhnout, něco vymyslet či nedejbože vstřelit gól(tragédie se týkala hlavně mě a Filipa.) Soupeř toho využíval, dobře kombinoval, proměnil i nájezd a tak jsme postupně (a potupně) dostávali jeden gól za druhým. Ke konci jsme se snažili otevřít hru a dokonce jsme Apollo asi na 2 minuty přehrávali, ale to bylo skutečně málo… A tak když v poslední minutě ani Karel nedal gól po akci 2 na 1, jsme odcházeli smutně po prohře a hlavně po výkonu nehodném TB a postupu. Co se nepovedlo konkrétně: opět neměl den první útok, nešlo to Kúžovi, a my s Burem na rozdíl od začátku sezony, kdy jsme byli schopní něco vymyslet i bez našeho mága, byli naprosto bezzubí a neškodní. Druhý útok pak sice zaznamenal alespoň čestný úspěch, ale to bylo asi tak všechno. Každopádně ale nehráli tak tragicky, jako my. Obránci pak hlavně velice špatně rozehrávali (což je ale i naše vina, protože jsme jim moc nenabíhali) a jediný, kdo snesl aspoň trochu přísnější měřítko, byl Jiřík. A tak jsme po velice špatném, ospalém výkonu podruhé v sezoně prohráli (a zrovna s Apollem, kurvááá…)
22.1. TB – Lhokamo 8:3
Večer nás čekal soupeř z nejspodnějšího patra, tragické Lhokamo. To se ale na zápas dostavilo ve velice hojném počtu (cca 20 hráčů), hlavně díky záplavě juniorů, a tak nám bylo jasné, že tenhle zápas nebude nic jednoduchého. Soupeř se snažil od začátku hrát velice tvrdě, což nám nejdřív dělalo problémy. Pak se ale ukázalo, že kvalita je na naší straně a že na výhru pouze hrát tvrdě nestačí. První dva góly dal David, který se snad konečně začal probouzet, a pak už to jelo samo. Další góly dali po pěkných akcích Kůža, Ondra, myslím že i Vojta, Bure pak dokonce nasázel hattrick, a tak jediným lemrem, které nedalo gól, ale pouze tyčku z metru před odkrytou brankou, jsem byl já. Naštěstí to vůbec nevadilo, protože jsme hráli celkem v pohodě, až na to, že nás dost vytáčely místy dost nemístné (oxymorón…) zákroky na naše hráče, což nám trochu kazilo radost ze hry. Za stavu 5:0 pak šel do branky Toli, za to že tak poctivě chodí dělat Jiříkovi dvojku, ale tak proto, aby nabral trochu zkušeností. Nejdřív zneškodnil 2 obrovské šance soupeře a my se nestačili divit, jaké máme geniální golmany. Pak sice pustil tři góly, ale jen jeden byl jeho a podal určitě solidní výkon. Skvěle pak zachytal první dvě třetiny Jiřík. V útoku se činila hodně druhá formace, ve složení Vojta, Dave, Ondra jim to opravdu šlo, všem třem. Hvězdou večera byl taky kanonýr Bure, který konečně dosáhl v tomto ročníku hattricku (i když ta poslední šmudla, která se odrazila od dvou obránců a Miša…) a měl z něj patřičnou radost.
11.2. TB – SKV B 2:7
Ten den nás čekal jeden výborný tým, který nás potrápil už v prvním vzájemném zápase (6:6). Když jsme navíc zjistili, že povolali posily z 2. mužské a 1. juniorské ligy, začali jsme tušit, že se asi hodně zapotíme…Začátek zápasu ještě ušel, dostali jsme sice rychle gól, ale dokázali jsme vyrovnat na 2:2. Od té doby ale jel Sokol na plno a my začali propadávat. Nezvládali jsme soupeřovy rychlé přihrávky, často nám utíkali hráči po stranách a v soubojích 1 na 1. Jejich střely pak končily převážně v šibenicích, a my jsme se tak místy koukali, jak se hraje florbal ve vyšších ligách. Sice jsme se snažili, ne jako proti Apollu, ale nic nám nevycházelo. Vázla kombinace mezi obranou a útokem, u nás se nemohl probudit Kůža a my s Burem jako bychom na hřišti vůbec nebyli. 2. útok dopředu nehrál špatně (na rozdíl od nás) a měl docela dost šancí(na rozdíl od nás), ovšem trestuhodně je zahazoval (dave, ondra byl asi 5krát sám před bránou..), a gólů dostal ještě víc než my. Za zmínku stojí aspoň Vojtovy 2 body, kterými se podílel na všech našich gólech(na rozdíl od nás…). V tomhle zápase jsme prostě na soupeře neměli – posily z vyšších lig si dobře kryly míč, nedělaly chyby a skvěle stříleli. To ovšem neznamená, že bychom na ně neměli nikdy – myslím,že už jsme porazili lepší týmy, ale opět se ukázalo, že se když nám nedaří tak takhle dobrého soupeře neporazíme. Za připomenutí stojí, že podobně vysoko jsme prohráli naposled s CSKA 29.2.2004, tedy před dvěma lety, a to 1:9. Mezitím jsme samozřejmě zažili několik dalších proher, ale vždy nejvýše o 4 góly. Před důležitými zápasy s podobně kvalitními soupeři jsme tak dostali varování, že pokud chceme postoupit, tak s nimi budeme muset podat daleko lepší výkon…
11.2. TB – Sokol Bubeneč 9:1
Jak už to tak bývá, tak jsme se po ranní prohře probudili, zpytovali svědomí a šli do zápasu s tím, že si nemůžeme dovolit prohrát. Hned po prvním buly bylo jasné, že celý zápas bude v režii jediného muže – Kúži. První buly totiž schválně prohrál, následně doběhl míček, obehrál dva soupeře a zavěsil mišovsky dolů k tyči – čas 00:04, skóre 1:0 Já osobně si myslím, že to je nejen rekord 5. ligy, ale i všech našich lig ostatních! Možná by stálo za to se na Unii zeptat, jestli podobnou statistiku nevedou…Od Kúži to ale nebylo všechno, v následujích 2 střídáních opět dvakrát zavěsil a v 7. minutě tak zkompletoval hattrick! Celá naše hra pak byla daleko živější než ráno (ostatně soupeř nám toho taky daleko víc dovolil…), lépe jsme kombinovali, napadali i bránili. Soupeř přesto kousal a stav byl chvíli myslím 2:1. V takhle jasném zápase jsme si ale nenechali vítězství sebrat a tak jsme soupeři sázeli další góly. Náš první útok hrál jako za starých časů v 6. lize, Kúža pak neskutečně běhal, nadlidsky napadal, neuvěřitelně odebíral míče a skvěle střílel. Ukázalo se, že když se daří jemu tak hned stoupne kvalita i u mě a Bureho. Druhý útok se občas malinko hledal, ale i tak předvedl několik dobrých akcí. Ondrovi se trochu nedařilo v koncovce, u Davida akce často končily (ludra po zemi, přihrávka do hráče) a Vojta střílel neustále nad. Petr s Karlem pak často plnili hlavně funkci „posledních“, protože útok před nimi se z ofenzivy často nestačili vracet a do gólových akcí se tak moc nedostávali. U nás pak byl nervózní a velmi nejistý Kocour, který špatně přihrával, ujížděly mu míče atd. To bylo nejspíš způsobeno kouzlem pan Kocota, který se na nás přišel podívat a který má na nás neuvěřitelně negativní vliv (byl asi na 7 zápasech a my z toho vyhráli jen dvakrát, fakt měl hroznou smůlu…). Tentokrát si ale zlepšil bilanci a tak to vypadá, že už ho příště i rádi uvidíme(to je samozřejmě fór, my Vás vidíme rádi pořád, to jen ty prohry…). Kůža dal nakonec 4 góly, dál se trefil bekhendem Bure, dvakrát skóroval ofenzivní obránce Mišo (ako inačej ako po zemi, somár) a svou střeleckou smůlu prolomil i Ondra. My ostatní jsme si to pak vynahradili na asistencích (já vím, že už do konce ligy gól nedám, leda trefím dvakrát golmana a pak břevno, takže musím body syslit na áčkách, no…).
Mužem zápasu byl ale jednoznačně Kúža, který předvedl neskutečný výkon, a já bych asi poprvé v téhle sezoně dal maximální známku 10, kdybych nějaké dával. Na druhou stranu si říkám, proč takhle nehrál v prvním zápase, protože to je škoda…
Zamyšlení na závěr
Vůbec celkově budeme muset vyrovnat výkony, protože už jsme třikrát prohráli RÁNO s dobrým soupeřem, abychom pak večer rozstříleli nějaké ludry (soupeři, třeba FBŠ prominou). Bylo by dobré, když nemá den Kúža, aby se ukázal někdo jiný, kdo nás herně potáhne, teď myslím z druhého útoku, a my u nás nemůžeme být na Kúžovi tak závislí, musíme umět hrát i bez něj, jako na začátku sezony. Tohle bych viděl jako náš nejbližší cíl, abychom pak byli schopni konkurovat i těm nejlepším. Protože jestli chceme postoupit, tak ze zápasů s FBI, FbŠ a Noxou musíme vytěžit minimálně 4 body a k ttomu přidat plný počet z Vodolky, Astry a Skeletonů. Ale já věřím že to dokážeme a na konci sezony oslavíme bouřlivě postup do 1. Pražské ligy mužů, kam jednoznačně patříme a kde si zasloužíme být!!!Thunder Balls!!!
Dodatek
PS omluvte formální(alzheimer) a gramatické(zápočet z ČJ zadarmo) chyby v článku, hlavně si nepamatuju kdo střílel kdy góly, takže si to vymýšlím a popisuju hlavně ty svoje, tak se nezlobte!
|
|
